Krize levice. Opustila dělnickou třídu?
Vladimíra Vokála, moderátora iDNES.cz
Sčeskou demokratickou levicí to dál vypadá prachbídně. Nepřistoupíme-li na tezi některých konzervativních vtipálků, že lze za levičáckou označit Pirátskou stranu, jež se sama označuje za pravý střed a na svém webu dodnes bojuje za pravicový svatý grál, „superrovnou daň“, pak drtivá většina průzkumů před červnovými eurovolbami odsuzuje tuzemské levicové strany k zisku pod pěti procenty.
Levice zažívá až na výjimky temné chvilky po celém světě a řada filozofů, politologů i umělců hledá zatím marně odpověď na to, co se stalo s hnutím, které po druhé světové válce zformovalo základy západního sociálního státu. Zajímavá východiska nabízejí v nové knížce „Dialog o umění a politice“britský režisér Ken Loach a francouzský spisovatel Édouard Louis. Shodují se, že levicovou agendu převzala krajní pravice, slovy politologa Ladislava Cabady „neliberální populisté“, kteří se svou agendou tematicky spojili s novou „dělnickou třídou“.
Schválně se začtěte do následujících citací. Nejprve přímočarý stárnoucí filmař, který v sobě nezapře klasickou socialistickou školu: „Hlavním zájmem levice v poslední době bylo, aby fungovaly firmy, ne bojovat za zájmy nižších vrstev.“„Byty se nestaví proto, aby se v nich bydlelo, ale proto, aby je někdo koupil, protože jejich hodnota poroste.“„Pravicová i krajně pravicová témata ovládla veřejnou diskusi. Levice od konce 70. let jen reaguje, odpovídá na otázky a témata nastolená pravicí.“„Labouristé ve Velké Británii jsou dokonalým příkladem (upadající levice). Do vedení se dostali lidé, kteří chtěli rozvíjet kapitalismus.“„Za vzestupem (krajní pravice), za veškerým populistickým a nacionalistickým diskurzem se skrývají zájmy velkých korporací.“
Kam se poděli chudí
A francouzský, trochu progresivistický literát dodává: „Strany institucionální levice ze svých projevů vypustily chudobu, ekonomickou prekarizaci a sociální násilí. Lidové vrstvy z jejich projevů i z toho, za co bojují, úplně zmizely.“„Vlády chudým namlouvají, že jsou za svou bídu sami zodpovědní, že málo studovali a pracovali. Jak máme proměnit svět, když se lidé, kteří trpí, za své utrpení stydí?“„Když můj otec či někdo jiný z mého okolí volili krajní pravici, říkali: 'Levice na nás kašle, nemluví o nás.' A dodávali, že krajní pravice je jediná, kdo se o ně, 'o lidi', 'o dělníky', 'o takové jako my' zajímá.“
Úvahami obou umělců se prolíná zklamání z toho, že reální levicoví politici „opustili“své voliče, zradili je. Odcizili se jim a schovali se před nimi v konformizovaném prostředí intelektuálního balastu, placeni těmi, proti kterým mají ve skutečnosti bojovat. Pokud chtějí získat zpět důvěru veřejnosti, musí se podle nich od světa přebohatých korporací odstřihnout a znovu vybudovat značku, kterou v minulosti zradili.
Nebo jsou to jenom fráze? V případě Česka navíc prázdná slova, protože za všechno může Babiš? Ačkoliv je jeho bohatství pro obyčejné lidi jen těžko představitelné, volí zaměstnanci s nižšími příjmy, zjednodušeně „dělnická třída“, právě jeho, a to z jednoduchého důvodu: mluví jejich jazykem, zemitě, jednoduše a je lhostejné, že se u toho dopouští polopravd, nelogických úvah a často si protiřečí. Stačí vyvolat zdání, pocit, že stojíte na straně znevýhodněné většiny.
A právě tam levice selhává, protože přestala hovořit srozumitelnou řečí, bohulibě se soustředila na ochranu práv znevýhodněných minorit, což je sice více než správné, ale osudově zapomněla na ty, kvůli kterým skutečně vznikla, slovy Kena Loache a Édouarda Louise na lidi práce, „třídu zaměstnanců s nižšími příjmy“.