Exodus z Bosny. Kolik lidí vůbec zůstává?
Ze země, o niž bojovali Srbové, Chorvati i bosenští muslimové, odchází za lepším, kdo může.
Pavlína Štěpánka Borská
spolupracovnice redakce
Mechanik Eldin Hadčič utekl na začátku 90. let kvůli válce. Do svého rodného města Šipovo v Bosně a Hercegovině se nedávno vrátil, ale znovu se zklamal. „Každý, kdo má trochu rozumu, musí odejít,“řekl listu The New York Times. Hadčič plánuje svou vlast opět opustit.
A není jediný. Podle bosenské akademie věd v zemi panuje kvůli rozsáhlé migraci a nízké porodnosti – jedné z nejnižších v Evropě – „demografická zima“.
Chovatel ovcí Fikret Puhalo odcházel za války ze své vesnice Socice, když v ní žilo 400 lidí, nyní jich tam zůstalo 15. „Všichni ostatní zemřeli nebo se odstěhovali,“řekl Puhalo. Po jeho sousedovi zůstal opuštěný dům, ošoupaný jugoslávský pas a televizor, ale žádné děti.
V Socici byl úbytek obyvatel v mírových letech dokonce vyšší než během konfliktu mezi Bosňáky a Srby, který probíhal v letech 1992 až 1995 a vyžádal si přibližně 100 000 obětí. Domy sice už neničí vojáci, ale rozpadají se, protože se o ně nikdo nestará. Exodus z bosenského venkova však nezpůsobil pouze celosvětový trend, kdy se lidé z chudých zemědělských oblastí stěhují do měst.
„Nemáme perspektivu“
Z obou částí etnicky různorodé Bosny a Hercegoviny, tedy Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské, odcházejí lidé kvůli korupci, špatné zdravotní péči, nízké životní úrovni a neustálým hádkám politických elit, které jsou označovány za prospěchářské.
Muris Čičić, ředitel tamní akademie věd, považuje právě politickou nestabilitu za hlavní hnací sílu odchodů lidí. Zemi opouštějí mladí lidé, zdravotní sestry, řemeslníci i ženy v plodném věku, a tak se dětí od roku 1999 rodí stále méně. Je možné, že učitelé v budoucnu ztratí práci, protože nebudou mít koho učit.
Dilema, zda zůstat, stojí i před studenty. Ti z lépe situovaných rodin pro emigraci nevidí důvod, ale ostatní žijí v atmosféře kolektivní deprese z budoucnosti a nedůvěřují veřejným institucím.
„Pro mladé lidi nevidím v této zemi žádnou skutečnou perspektivu,“vysvětlil listu The New York Times student kriminologie na univerzitě v Sarajevu Enis Katina.
Podle výzkumu Populačního fondu OSN z minulého roku podobně smýšlí o emigraci 47 procent mladých lidí a 24 procent už se rozhodlo, že chce z Bosny a Hercegoviny odejít.
Přestože je úbytek obyvatel jihoevropské země zjevný, nelze ho doložit přesnými čísly.
V srbské části se konalo poslední sčítání lidu v roce 2013 a její prezident Milorad Dudik, který podněcuje etnický nacionalismus a chtěl se se svým spravovaným územím i odtrhnout, tvrdí, že v regionu žije 1,4 milionu lidí. Jeho opoziční kritik, poslanec Nebojša Vukanović, uvádí, že je to o 600 tisíc méně. Podle něj Dodik čísla manipuluje, aby budil zdání, že je dobrým politikem.
„Pokud je cílem Dodika zmenšit Republiku srbskou, tak se mu to daří,“řekl velvyslanec Spojených států v Bosně a Hercegovině Michael Murphy, který příčinu v demografické krizi vidí také ve špatném politickém vedení.
O sčítání nikdo nestojí
V druhé části Bosny a Hercegoviny zase komplikuje počítání jejích obyvatel skutečnost, že někteří mají chorvatské pasy a volně cestují po území bývalé Jugoslávie například za prací.
Navíc ani tam sčítání lidu nikdo nechce. Bosňáci, Srbové a Chorvaté se totiž bojí, že jejich etnická skupina v něm prohraje. Po tom minulém trvalo kvůli dohadům tři roky, než byly zveřejněny výsledky.
Emir Kremič z bosenské státní statistické agentury může zatím počítat obyvatele, kteří odešli, pouze na základě využití zemědělské půdy. Podle údajů agentury od roku 2013 zmizelo 30 procent zemědělských domácností.
Dochází tak k nezvyklé situaci. Evropská komise sice s Bosnou a Hercegovinou minulý týden zahájila přístupové rozhovory, ale pravděpodobně nemůže vůbec vědět, kolika lidí se případné členství v Evropské unii bude týkat.