Bod zlomu: Kyjev bez pomoci padne
Protiruské sankce jsou málo. Západ musí Ukrajinu vyzbrojit, ta jinak padne. Letošní rok může být rozhodující.
Válka na Ukrajině dnes vstupuje do třetího roku a Rusové přebírají iniciativu. Drží zhruba osmnáct procent ukrajinského území a zjevně chtějí víc. To všechno za situace, kdy západní pomoc Kyjevu vázne. Souvisí to i s tím, že mezi západní veřejností sílí přesvědčení, že Ukrajina nemůže vyhrát.
Je to jako začarovaný kruh. Jednat o míru, či alespoň o příměří, nechce prakticky nikdo. Přepadená Ukrajina rozhovory razantně odmítá, pokud Rusko neopustí její okupovaná území, Západ tvrdí, že bez Kyjeva jednat nebude a Rusko sice naznačuje, že by se jednání nebránilo, ovšem za svých podmínek, jež jsou nepřijatelné pro Kyjev.
Podtrženo a sečteno: válka bude zuřit dál, s příchodem jara boje nejspíš ještě eskalují.
Na druhé straně nelze zastírat, že ukrajinská armáda se dva roky po začátku ruské invaze nachází zřejmě v nejkritičtější fázi od prvních měsíců války. Řadu dlouhých měsíců se fronta prakticky nehýbala, teď ale Rusové ožívají. Zatímco v prvním roce předvedla ruská armáda tristní výkon, postupně se ale „otrkala“a nyní přebírá iniciativu. Důvod je zřejmý – projevuje se rozdílná velikost obou soupeřů. Rusko po dvou letech bojů začíná těžit z početní a materiální převahy.
Se vstupem do třetího roku války nutí nedostatek zbraní a munice ukrajinskou armádu uchýlit se v podstatě k obranné strategii. „Přešli jsme k obranné operaci,“uvedl nedávno nový velitel ukrajinských ozbrojených sil generál Oleksandr Syrskij pro německou stanici ZDF.
Ukrajinská armáda nemá moc na výběr, nechce-li to rovnou zabalit. A to rozhodně nechce. Ani ukrajinská společnost, byť unavená a zdecimovaná, v drtivé většině nepodporuje myšlenku ustoupit agresorovi, případně vzdát se regulérní části svého území.
Je tu ovšem ještě jeden podstatný hráč, byť do bojů fyzicky nezasahuje. Ano, Západ, který nadále, v poslední době bohužel především verbálně, deklaruje jasnou podporu Kyjeva. S tím, jak ruská armáda začíná postupovat na bojišti, čelí Západ stále nepříjemnějším otázkám. Především: Dokáže výrazně navýšit a dlouhodobě udržet vyčerpávající finanční a zbrojní podporu pro Ukrajinu? A chce to vůbec?
Je to otázka přímo kruciální. Ukrajinské jednotky sice stále víceméně drží linii fronty, jsou však vyčerpány a trpí nedostatkem munice. „Pokud současné problémy přetrvají, Ukrajina by mohla začít válku prohrávat už letos,“prohlásil například Alexander Gabujev, ředitel Carnegie Russia Center.
Dva roky války mají pochopitelně také značně negativní dopad na ukrajinské civilisty. Zde je pár údajů, které vyplynuly z lednového průzkumu Norské rady pro uprchlíky na Ukrajině. Hovoří za vše:
Téměř polovina (47 procent) Ukrajinců na východě a jihu země uvádí, že mají zničené nebo těžce poškozené domy.
57 procent obyvatel tvrdí, že po vyhnání setrvávají mimo své domovy déle než 18 měsíců.
83 procent lidí v zemi má obavy o život a necítí se bezpečně.
Bez nadsázky – i z těchto čísel (a řady dalších, viz box vpravo) je zřejmé, že Ukrajinci jsou na velké části území zatlačeni na hranici přežití. Mnoho rodin se potýká s tragickými ztrátami a těžkými traumaty.
Mezitím ale válka zuří dál. Nelze se divit, že po dvou letech vzdorování invazi mnohem většího souseda jsou ukrajinské jednotky vyčerpány. Republikánské zdržování americké vojenské pomoci a neschopnost Evropy v tomto Američany dostatečně rychle zastoupit k pocitu nejistoty v Kyjevě ještě dál přispívají .
„Zásadní otázkou je, zda Ukrajina a její spojenci budou schopni v příštích šesti měsících podniknout kroky ke změně současné trajektorie,“řekl tento týden Alexander Gabujev, ředitel Carnegie Russia Center. Dodal, že Ukrajina musí urychleně mobilizovat víc vojáků a k tomu potřebuje finance na jejich výbavu, zbraně a střelivo. „Pokud současné problémy přetrvají, Ukrajina by mohla začít válku prohrávat už letos,“dodal.
Po dvou letech krvavého konfliktu se nerýsují ani nějaké vyhlídky na vyjednávání o ukončení války. Nemá o ně zájem ani Ukrajina – logicky nechce přistoupit na vyděračské Putinovy podmínky, navíc ruskému diktátorovi nelze věřit – ale ani Rusko. Putin, momentálně povzbuzený erozí západní podpory Kyjevu, se připravuje na dlouhý konflikt a doufá, že se mu podaří obsadit celou Ukrajinu nebo alespoň její podstatnou část.
„Nevidím, že by v dohledné době mohla proběhnout nějaká jednání,“řekl agentuře AFP Fjodor Lukjanov, šéf moskevského think-tanku Rada pro zahraniční a obrannou politiku, který je napojený na Kreml. „Není nic, o čem by se dalo vyjednávat,“dodal.
„Pokud se Rusko nestáhne z našich okupovaných území, žádná jednání nejsou možná,“zopakoval tento týden dlouhodobý postoj Kyjeva Mychajlo Podoljak, poradce ukrajinského prezidenta.
Západ to má ve svých rukou
V tuto chvíli vidíme řadu neznámých. Na krachu dodávek na Ukrajinu se podepisuje také americká předvolební kampaň. Zatímco prezident Joe Biden zatím neúspěšně apeluje na Kongres, aby pomoc schválil, jeho soupeř Donald Trump prosazuje izolacionistickou politiku a do podpory Kyjeva se nehrne. V kuloárech americké politiky se hovoří o tom, že než si v USA zvolí v listopadu nového prezidenta, nemusí být rozhodnuto.
Trump prohlásil, že pokud znovu usedne v Bílém domě, bude schopen „ukončit válku do 24 hodin“. Volodymyr Zelenskyj jeho slova označil za „velmi nebezpečná“.
„Nikdo neví, jaká by byla Trumpova zahraniční politika, počínaje jím samotným,“řekla k tomu bývalá francouzská diplomatka Marie Dumoulinová.
Evropě tak „ruský problém“přináší dvojnásobnou výzvu. Její lídři si velice dobře uvědomují, že pokud Západ Putinovi dovolí na Ukrajině vyhrát, mohl by být v pokušení otestovat obranu zemí NATO. Zatím však spíše mluví než jednají. Mezitím je západní veřejné mínění vůči pomoci Ukrajině stále skeptičtější, i na to musí politici brát zřetel. Je totiž nepopiratelné , že s rostoucími účty za pomoc Ukrajině nastupuje únava a v řadě zemí také obava z rostoucích životních nákladů a s tím spojená neochota utrácet obrovské částky na Ukrajině, jež se projevuje voličskou podporou nesystémových stran.
Je ale úkolem politiků svým voličům situaci vysvětlit. Jedná se totiž o hodně, a jak se ukazuje, samotné sankce nejsou nejvhodnějším způsobem, jak porazit Putina. Neexistuje na to žádná magická zbraň, obchodní válka nemůže být náhradou za to, že Ukrajina dostane potřebné peníze a zbraně.
Jde i o bezpečnost Evropy
Mezitím se obranný průmysl na kontinentu rozjíždí hlemýždím tempem, a než dostatečně zvýší výrobu zbraní a munice, bude to nějakou dobu trvat. Analytici nicméně uvádějí, že Západ by stále mohl vývoj zvrátit. „Znamenalo by to ale, že místo vzletných slov musejí dát další peníze, byť je to nepopulární,“poznamenal k tomu Gustav Gressel z Evropské rady pro zahraniční vztahy.
Nejde totiž „jen“o Ukrajinu, ale také o Evropu. O její bezpečnost. Výsledkem další nečinnosti bude podle analytiků jen to, že jednoho dne se problém znásobí. Putinova armáda bude stát na východní hranici NATO a Evropské unie a to si nikdo nepřeje.
Putinova invaze na Ukrajinu je nesmyslnou krutostí, která stála už statisíce životů. Pokud z ní mohou vzejít nějaká pozitiva, tak především to, že Evropa by se konečně mohla postavit na vlastní nohy, objevit schopnost ubránit se sama a neviset tolik na svém americkém spojenci.