Le Penová už předhání Macrona. Proč se jí daří?
Podpora pravicového Národního sdružení podle průzkumů roste. Hlavním cílem této protiimigrační strany je vítězství v francouzských prezidentských volbách v roce 2027.
Bývaly doby, jsou to bezmála čtyři desetiletí, kdy šéf pravicové Národní fronty Jean-Marie Le Pen prohlašoval, že plynové komory a holokaust jsou jen „detaily historie“, takže následovalo velké pobouření a soudy.
Ty vzpomínky blednou. Jeho dcera Marine Le Penová, která francouzskou protisystémovou stranu přejmenovala na Národní sdružení, se roky snažila, aby podobné nepřístojné „polemiky“odpluly. S otcem se názorově rozešla. V listopadu, po teroristickém útoku Hamásu na izraelské civilisty, podpořila velký protest proti antisemitismu.
Snaží se partaj kormidlovat do seriózního politického středu, aby ji zbavila extremistického odéru. Tlumí i kontroverzní nápady, jako byly třeba výhrady k fungování EU.
Odkazovat v souvislosti s Le Penovou na starou „krajní pravici“jejího otce už podle analytika Jeana-Yvese Camuse nedává velký smysl. Časy se změnily.
Le Penová teď sice ztratila přízeň některých starších Francouzů, nasála ale podporu těch mladých. Ty její program oslovil.
Podle čerstvých průzkumů k červnovým volbám do Evropského parlamentu, ze kterých cituje bruselský web Politico, by mohla strana, kterou teď vede 28letý dynamický politik Jordan Bardella, získat historicky nejlepší výsledek. Zatím dosáhla na 33 procent. Mnohem ostřeji zaměřená protiimigrační strana Reconquete! intelektuála Érika Zemmoura by přidala dalších šest procent – zatímco liberální koalice prezidenta Emmanuela Macrona by měla skromnější zisky.
Podpora Le Penové stoupá, přestává být „nahnědlým“strašákem. Stává se spíše respektovanou političkou, teď už i podle probruselských webů.
Bývalý středopravý ministr školství Luc Ferry označil sdružení Le Penové za normální „republikánskou stranu“, zatímco jiný exministr, socialista Pierre Moscovici, považoval za nutné zdůraznit, že „Le Penová nikdy nebyla antisemitská a její slova jsou upřímná“.
To je milník. Už ji nevyhánějí ze slušné společnosti.
A neblíží se jen evropské volby. Podle průzkumu společnosti Ifop by za současného rozložení sil vyhrála Le Penová i mnohem důležitější prezidentské volby, které jsou plánované na rok 2027. V těch minulých s Macronem už dvakrát ztratila, tentokrát by ale možného soupeře, nového Macronova premiéra Gabriela Attala, porazila i ve druhém kole, pokud bude kandidovat.
Důvod? Je zřejmé, že opozici nahrává nespokojenost Francouzů s Macronovou důchodovou reformou. Voliče také děsí brutální kriminální činy, jako bylo ubodání učitele mladým islamistou v severofrancouzském Arrasu, či sociální nejistoty a dopravní blokády francouzských sedláků.
Francie je ve varu. Mnozí tak mohou vnímat Le Penovou a její vize jako pevný bod v dnešním nejistém světě. Tento pocit jen prohloubilo prosincové hlasování o zpřísněném imigračním zákonu, kde mnohé pasáže vypadaly, jak kdyby je Macronovi lidé opsali z programu Národního sdružení.
55letá politička se navíc naučila oponenty nedráždit. Už nekritizuje muslimy, kteří v čase svých modliteb ovládnou ulice francouzských měst. Namísto lidí zmiňuje raději fenomén. A tedy pojem abstraktní radikální islám, namísto konkrétních severoafrických přistěhovalců, kteří se nehodlají přizpůsobovat evropským normám.
Množí se tak spekulace, jak by Francie pod taktovkou Le Penové a jejího mladého pobočníka vypadala. Určitý náhled poskytuje sousední Itálie.
Tamní úspěšná premiérka Giorgia Meloniová od roku 2022 všechny skeptiky přesvědčuje, že vládní angažmá každého radikálního kritika hodně změní. Podporuje společnou evropskou politiku, nedávno se třeba velmi zasloužila o to, že tvrdohlavé Maďarsko kývlo na desítky miliard pomoci Ukrajině. Optimisté věří, že podobně odpovědně by se musela chovat i Le Penová.