Neustupujme Rusku. Říše lži si nezaslouží ohledy
Představte si neomalenou rodinu, jejíž členové se chovají povýšeně, kašlou na pravidla a šikanují ostatní obyvatele městské čtvrti či vesnice. Přesto se diví, proč je spořádaní spoluobčané odmítají zvát na oslavy narozenin, na hromadné výlety. Cítí se ukřivděně a urputně se domáhají úcty.
Podobně vystupují Rusové vzpírající se vypovězení ze sportovního prostředí. Zatímco slušný člověk by se omlouval, případně se aspoň tiše styděl, oni ještě vydírají, nadávají a vyhrožují. Spílají šéfovi hokejové federace Tardifovi i prezidentovi olympijského výboru Bachovi, byť oba přinejmenším lavírují v otázce účasti Rusů na šampionátech a letních i zimních hrách.
Potvrzuje se, že není radno vycházet vstříc národu, který v únoru 2014 v Soči švindloval s dopingovými vzorky, uplácel kvůli pořadatelství velkých akcí, způsobil sestřelení civilního letadla, ustavičně lže a hlavně vede dobyvačnou válku, během níž unáší a vraždí děti.
Stačí nahlédnout do tamních novin, vyslechnout si reakce politiků, sledovat vystupování špičkových tenistů na turnajích WTA a ATP či hokejistů v NHL. Čest výjimkám. Jinak ovšem nenarazíte ani na ždibec pokory, do hlasitého mlčení nanejvýš zazní nepřesvědčivé volání po míru. Z médií srší výpady vůči zvrhlému Západu, výzvy k odpálení jaderných raket.
Legendární útočník Larionov, jenž v prohnilé Americe vydělal desítky milionů dolarů, navrhuje vystoupení z IIHF, jež údajně Rusy zradila, když prodloužila jejich vykázání ze soutěží na další sezonu.
On i jeho krajané, opojení pocitem nadřazenosti a zpracovaní putinovskou propagandou, patrně nechápou, proč jsou odstrkováni.
Sovsport.ru například píše o posledních krocích MOV jako o rozsudku smrti pro mezinárodní sportovní systém. Kritizuje údajné potlačování lidských práv a tvrdí: „Bez našich hokejistů čeká olympiádu v Itálii naprosté fiasko.“
Rusům vyhovuje čistě podnikatelský přístup NHL, WTA a ATP. Ty nechtějí ztratit hvězdy, které jim přinášejí zisk. Nechávají je dál soupeřit a šířit slávu rodné země.
Též obyčejní „mužici“v Kazani i Vladivostoku tak mohou dál jásat nad úspěchy svých „maladců“v zahraničí, jako by se nechumelilo.
Zmíněné organizace jim nedokázaly doručit vzkaz: „Co dělá vaše vlast, je šílené.“I proto komentátoři v „říši lži“rádi používají ekonomické argumenty. Připomínají, že si NHL netroufla uspořádat Světový pohár bez Ovečkina a spol.
Předpovídají, že liga podobně vycouvá i z nadcházejících her v Miláně, což nikterak nepotěší sponzory MOV. Kdo ví? Možná. Jenže nejhorší by bylo podlehnout takovým vyděračským úvahám.
Stačí fakt, že Britové pod tlakem okolností zřejmě brzy zruší zákaz účasti tenistů z Ruska a Běloruska na letošním Wimbledonu.
Jasně, zrovna na hokejových kláních bez Rusů opravdu klesají výnosy i sportovní úroveň. Mače proti nim přinášely divákům notnou porci vzrušení. Jejich bohatí fanoušci utráceli v dějišti balík za ubytování, lístky i stravu.
V současné situaci však vyšší princip mravní i prostý rozum radí dát přednost důležitějším hlediskům. A stejně jako v otázce dodávek zemního plynu je přece fajn ukázat neurvalému a zlomyslnému sousedovi: „Obejdeme se bez vás. Pa!“
Šampionát v Praze bez Ruska? Olympiáda bez profíků z NHL? Tak ať! Neustupujme surovcům. Gesta dobré vůle berou jako slabost. Co se týče sportovců, není namístě ani soucit, jejž mnozí Rusové neprojevují vůbec. Kdo se jasně nevymezí proti Putinovi, nezaslouží si velké ohledy. Vždyť se odedávna říká, že ve válce mlčí múzy (případně zákony). A my žijeme v době zabíjení civilistů a ničení kostelů.
Neúčast atleta či biatlonistky na nějakém mistrovství je v ní úplnou prkotinou. Oběťmi této éry nejsou ti, co místo zápolení o medaile zůstanou trčet doma, nýbrž vdovy, sirotci a invalidé z Ukrajiny.
Ani konstrukce o neutrálních sportovcích neobstojí. Před pěti lety na olympiádě v Koreji každý věděl, že hokejové zlato získali Rusové a ne tým OAR. Hymnu jim nezahráli, tak si ji na ledě sami zazpívali a v Moskvě je vítali jako hrdiny.*