Cruzová s Almodóvarem jdou nad Kukačky
Novinka kin Paralelní matky svede v porodnici dvě nastávající maminky. Obě jsou nezadané samoživitelky, které dítě neplánovaly, oběma se narodí holčičky, oběma odnesou kojence na pozorování a po čase se zjistí, že ...
Ach tak, napadne mnohého diváka, ale to už znám, viděl jsem přece Kukačky.
O mlčení a pravdě
Jenže asi dost dobře nezná Pedra Almodóvara, originálního filmaře, který ze stejné výchozí situace, jakou použil tuzemský seriál, vytěžil hned dvě překvapení navíc.
Jednak nastolil výbušnou možnost, že by na dvě matky zbylo jen jedno dítě, jednak z intimní zápletky došel až k bolestné národní historii z dob španělské občanské války. Neboť genetické testy mohou mít i jinou úlohu než určování sporného mateřství – a žádné mlčení se nevyhne okamžiku pravdy.
I když navenek nejsou Paralelní matky tak ostentativně hýřivé jako starší režisérova díla, vyznačují se rafinovaností, napětím a skvostnými herečkami v čele s Penelope Cruzovou, která za svůj výkon dostala festivalovou cenu Benátek.
Výtečná je i Milena Smitová coby matka mladičká, zmatená a stresovaná navíc vlastní matkou, jež místo role babičky dá přednost pozdní herecké kariéře. Ovšem Cruzová, jejíž postava potomka přijímá s povděkem zralé ženy přesto, že jeho otec je ženatý, plátnu kraluje s vrozenou přirozeností. Je kouzelně otrávená neschopnou studentskou au-pair, rozhodná, věcná, něžná, nejistá, oddaná, prostě stokrát jiná a v neposlední řadě stále krásnější než modelky, které její postava fotografuje pro ženský časopis.
Strach ze ztráty
Přes veškeré osudové zlomy však v sobě nosí tichou, odhodlanou sílu obě hrdinky, a jak známo, Almodóvar má silné ženy rád a opakovaně jim vzdává hold. V tomto ohledu lze Paralelní matky chápat jako městskou variantu režisérova slavného snímku Volver, ačkoli v něm Cruzová zosobňovala nezdolnost zemitějšího a živelnějšího typu.
Nicméně i tady si podmaňuje civilní pojetí domácké každodennosti včetně jídla – recept na bramborovou tortillu přijde vhod – a že si svobodná matka vydělá rovnou na tři chůvy, je jenom podružný místní doplněk univerzální podstaty, totiž strachu ze ztráty, jejž mohou plně pochopit zase pouze matky.
Role paměti
Trochu zbytečně vyznívá náznak lesbického motivu, přiznání viny se zase ponoří do melodramatu až příliš, ale ani ve slabších místech si Almodóvar nepočíná lacině. Hlavně však obehranou zápletku vyvedl z obvyklého mixu rodinného a justičního thrilleru na zcela jinou půdu, kde se navzdory všem starým i novým ranám ve finále dospěje k pozitivní roli návaznosti lidských životů, již zosobňuje paměť a krášlí samozřejmost.
Paralelní matky Španělsko, 2021
70%