Česká voda v českých rukou zatím neskončila

Zbavit se závislosti na cizích provozních firmách se městům nedaří

Zisky zahraničních vlastníků z provozování vodárenských sítí klesají, zanedbané opravy vodovodní infrastruktury ale budou muset ze svého zaplatit obce a města, jež trubky vlastní.

Vodárenské firmy odvedly za minulý rok do zahraničí svým matkám na podílech na zisku 1,01 miliardy korun. To je téměř o 230 milionů méně než rok předtím.

Dividendy největšího ze zahraničních provozovatelů trubek, francouzské Veolie, klesly oproti loňsku o 370 milionů. Důvodem je odprodej jejího 50,1procentního podílu v Severočeských vodovodů a kanalizací (SČVK) 458 obcím a městům Ústeckého a Libereckého kraje. Ty teď přes Severočeskou vodárenskou společnost (SVS) a její 100procentní dceřinou firmu SČVK vlastní infrastrukturu (vodovodní a odpadové trubky) a také původní provozní společnost.

Provoz trubek nicméně nadále závisí na Veolii. Již před časem byla založena firma Severočeská servisní, kde Veolia loni získala 25 procent, zbytek patří SČVK.

Severočeské vodovody a kanalizace nyní slouží jen jako vehikl pro výběr vodného a stočného. A také k tomu, aby Severočeské vodárenské společnosti odváděly nájemné za trubky.

V Severočeské servisní má sice Veolia minoritní podíl, ale většinové zastoupení v managementu. Navíc hned v prvním roce existence inkasovala větší dividendu než její spoluvlastník. Za rok 2019 to bylo 45 milionů korun, zatímco SČVK (s podílem 75 procent) inkasovala 41 milionů.

Jak to? „Podstatným přínosem je fakt, že odměna za poskytování servisních služeb je přímo závislá na efektivitě, jaké Severočeská servisní pod manažerským řízením Veolie dosáhne, a to při garantovaném výnosu pro SČVK. Tento model přináší významnou úsporu oproti dřívějšímu stavu,“uvedl Mario Böhme, mluvčí SVS.

Veletoč pod heslem „Přesun vody do českých rukou“měl mimo jiné obcím na severu umožnit dosáhnout na dotace z Evropské unie. Z evropských dotací na veřejnou infrastrukturu totiž nemůže profitovat soukromá firma, takže o ně nešlo žádat. Aktuálně mají rozjetý projekt s dotací 70 milionů na výstavbu kanalizace a posílení čističky pro Rychnov u Jablonce nad Nisou.

Podobně to mají třeba Zlín nebo Praha, která nedostala zhruba čtyři miliardy na čističku odpadních vod. V obou městech Veolia dosud působí jako spoluvlastník provozní společnosti.

Veolia sice od loňska na dividendách z české vody inkasuje o několik stovek milionů méně, ale rozhodně ze severu neodešla s prázdnou. Znalecký posudek poradenské firmy Grant Thornton, zveřejněný mezi listinami v obchodním rejstříku v březnu 2019, ohodnotil SČVK na 3,25 miliardy korun. Za svůj podíl tak mohli Francouzi dostat pěkných 1,63 miliardy.

Podíl v Severočeské servisní přitom podle posudku mohl Veolii vyjít na zhruba 400 milionů. Skutečné částky za odkup ale nikdy nebyly zveřejněny a řada informací je v posudku začerněná. Podle webu, který provozuje dlouhodobý kritik privatizace vodárenství Radek Novotný z Nadačního fondu Pravda o vodě, mohla Veolia inkasovat za SČVK až dvě miliardy.

Vodu do svých rukou chce získat také část veřejnosti a politiků ve zmíněném Zlíně, kde v těchto dnech probíhá referendum. Otázka zní, zda souhlasí, aby vodovodní trubky nadále provozovala Moravská vodárenská (Veolia). „Veolia má smlouvu o pronájmu a provozu infrastruktury do roku 2034,“říká Pavel Sekula, předseda Spolku Aliance Voda Zlínsku, který referendum inicioval.

Podle něj se musí vedení vodáren VaK Zlín, které trubky vlastní, snažit o převzetí ziskového provozování soustavy. Dividendy by pak netekly do zahraničí, ale na opravy trubek. „Dělají to tak v okolních okresech – Vsetín, Uherské Hradiště nebo Kroměříž,“říká Sekula.

Podle odhadu Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) je třeba do sítě každoročně investovat 20 miliard. Jen menší část se přitom vybere na nájemném od provozních společností. V roce 2017 to bylo 8,5 miliardy, dalších 3,7 miliardy investovaly do oprav a údržby infrastruktury. Asi osm miliard ročně v infrastruktuře tedy chybí.