Tragédie kontra svoboda
Po tragédii rozsahu té ostravské se sluší truchlit a vyjadřovat soustrast, ne sednout ke stolu a pod dojmem emocí začít zbrkle měnit zákony a jiné předpisy.
Vsituaci typu včerejších událostí v ostravské nemocnici je lepší být policistou než politikem. Policista do kamery řekne: „Tyto informace vám zatím nemůžeme sdělit – a teď nás prosím nechte v klidu pracovat.“V tu chvíli se kamera otočí na politika, jemuž však stejnou formulku nikdo neuzná.
„Úkolem politiků je teď říci, jak budou na tuto událost reagovat,“konstatovala moderátorka v mimořádném vysílání ČT jen pár minut poté, co se ostravský útočník zastřelil. A následně se na obrazovce střídali politici vládní i opoziční a od všech se jakoby automaticky žádal geniální recept, jak příště zabránit všemu zlu na této planetě.
Politik se obvykle snaží vyhovět, předvést, jak je akční a rázný. Šéf bezpečnostního výboru Sněmovny Radek Koten avizoval možnou kontrolu lidí při vstupu do nemocnic, šéf stejného výboru v Senátu Pavel Fischer zmiňoval přísnější režim nejen v nemocnicích, ale i v kinech, školách či domovech důchodců. Největší zvěrstva se v legislativě odehrávají, píší-li se zákony, vyhlášky či jiné předpisy pod dojmem emocí, v okamžité reakci na nějakou událost, nebo dokonce někomu či něčemu na míru. Má to logiku – šok z jakékoli jednotlivé události asi nutně vede k naději, že vylepšením obecných pravidel by se tragédii dalo příště zabránit. Jako když střelba v restauraci v Uherském Brodě před pěti lety vyvolala zpřísnění režimu vydávání a odebírání zbrojních průkazů.
Zbraně za to nemohou
I nyní se dá čekat nové kolo diskuse o užívání a kontrole zbraní, přísnější ochraně veřejného prostoru a užívání různých moderních policejních technik. Notabene zrovna v době, kdy verdiktem Soudního dvora EU vyvrcholil spor, v němž Česko odmítalo přijmout přísnější evropská pravidla pro držení palných zbraní.
Ostravský případ argumenty zastánců liberálnějšího režimu jistě neposílí, ostatně plošné držení zbraní ani nemá v Česku tradici, takže další restrikce mají dveře
Ani sebepřísnější úprava držení zbraní není zárukou většího bezpečí, ukázala včerejší tragédie.
otevřené. Že ale sebepřísnější úprava držení zbraní není zárukou většího bezpečí, ukázala právě včerejší tragédie, kdy útočník použil ilegální zbraň. Nebo pět let starý žďárský případ, kdy nemocná žena ve škole vraždila kdekoli dostupným nožem.
O nějakém zpřísňování režimu v nemocnicích či jiných veřejných prostorech lze jistě diskutovat, ale i k zavádění nějakých bezpečnostních opatření po vzoru Izraele tu chybí racionální důvod. Zaplať pánbůh je český veřejný prostor zatím relativně bezpečný, třeba v nemocnicích se sice střílelo letos už podruhé, ale předtím deset let ani jednou.
Hra o svobodu
Teroristický útok na newyorská Dvojčata před osmnácti lety vyvolal obrovské zpřísnění bezpečnostních opatření v celém civilizovaném světě. Kromě někdy až trochu bizarních procedur na letištích po něm dodnes zbylo velké zvýšení pravomocí policie a tajných služeb. Protože jde mnohdy o snazší přístup k našim údajům v bankách či u telefonních operátorů, hraje se vždy o míru naší svobody.
Až opadnou emoce, bavme se v klidu o tom, co je možné mírně upravit a vylepšit. Ovšem při vědomí, že žádné dokonalé zajištění tzv. měkkých cílů z principu věci neexistuje.