Co Slavia Praha umí acone
Zaujala, ale kolo před koncem základních skupin Ligy mistrů je Slavia ze hry. Co dál? Má Trpišovského tým ještě vrchol před sebou, nebo už narazil na své limity?
Přesně takhle vypadá zlomený muž.
Muž, který byl přesvědčený, že má se svým týmem na to, aby dokázal velikánskou věc, ale ta věc mu příliš brzy proklouzla skrz prsty.
„Jindra! Jindra!“křičel vyprodaný stadion v Edenu, když se ve středu dohrálo.
Jindřich Trpišovský se podrbal ve vousech, strčil ruce do kapes a zasmušile vyrazil vstříc děkovačce, kterou by si nejradši odpustil. Byla oddaná, ale příliš smutná. Trenér fotbalové Slavie si pak svlékl černou péřovku a ze scény odcházel jen v tričku s krátkými rukávy. I bílou kšiltovku, své poznávací znamení s iniciálami JT, nakonec daroval fanouškovi nad střídačkou.
„Jsme z toho zdrcení, strašně smutní. Cítím se úplně prázdný,“řekl po porážce 1:3 s Interem Milán v Lize mistrů. Dolehlo na něj, že šance na pohárové pokračování je fuč a 10. prosince v Dortmundu se bude hrát jen o čest a miliony do klubové kasy.
Časem ho třeba zahřeje, že už teď za sebou Slavia zanechala odkaz. I proti obrům byla odvážná a zdravě drzá, což je fungující léčba na tradiční neduhy českého fotbalu. Za to se sluší zatleskat.
Proti Interu během první půle v jednu chvíli držela míč víc než dvě minuty v kuse a stadion nadšeně aplaudoval po každé další přesné přihrávce – celkem jich bylo přesně čtyřicet, než se k balonu dostal soupeř. Nevídaná věc!
Vypadalo to, jako by Interu chtěla dát najevo, že si s ním může zahrát bago. Jako by ho chtěla naštvat nebo vydráždit tím, jak si troufá. Což se povedlo – bohužel. Ve chvíli, kdy italský tým viděl, že to v Edenu nebude legrace, zabral, opustil vyčkávací taktiku z úvodu, párkrát nebezpečně zaútočil, šance neomylně proměňoval a odvezl si to, pro co do Prahy přiletěl.
„Předvedli jsme maximální výkon, ale stejně byl Inter hlavně ve druhé půli lepší a nebezpečnější,“uznal Trpišovský.
V držení míče slávisté soupeře překonali skoro o dvacet procent. V součtu měli stejně střel, kopali víc rohů a vyměnili si mnohem víc přihrávek. Jenže nic z toho zápasy nevyhrává, Inter byl chytřejší a rozhodnější. A přece slávisté mohli a měli – a nejen ve středu – z vystoupení v Lize mistrů vytřískat víc.
Paradoxně nejlépe pro ně dopadlo utkání, ve kterém byli pod největším tlakem: v Barceloně. Za devadesát minut netrefili branku, čelili spoustě šancí, přesto byli po remíze 0:0 za hrdiny. Ve zbylých zápasech se soupeřům vyrovnali, ale chyběla jim vyspělost – technická i mentální.
Oboje – bohužel pro Slavii – v Evropě rozhoduje.
A oboje se – bohužel pro Slavii – v českém prostředí těžko trénuje.
Aby uspěla v lize, nepotřebuje proměnit každou šanci, navíc má na zakončení víc času a klidu. Když náhodou gól nedá, svět se nezboří, protože přijde další příležitost. Jenže pokud chce v Evropě obírat ty nejlepší, nemůže šancemi plýtvat.
V Lize mistrů zaujala fyzičkou, přístupem a energií, ale je otázka, jestli je ještě schopná jít výš.
Pokud tým zůstane pohromadě a brzy nepřijde o kapitána Součka nebo gólmana Koláře, třeba má ještě vrchol před sebou. Ale nejdřív musí najít motivaci pro druhou část sezony, která může být zrádná.
Slávisté si navykli na pohárový rytmus, zápasy proti třem slavným značkám pro ně byly vrcholem, ke kterému směřovala veškerá snaha.
Teď? Na začátku prosince se s Ligou mistrů rozloučí, ze hry jsou i v domácím poháru, takže zbude jen deset jarních ligových kol plus nadstavba. A při současném 11bodovém náskoku se nebude čekat nic jiného než pokračování podzimní jízdy a svižná obhajoba titulu.
Srovnat si tohle v hlavě, přepnout z evropské pohádky na českou rutinu a vytyčit si nové cíle – tak zní slávistické úkoly pro zbytek sezony.
Když je splní, mohou Trpišovský a spol. příště zkusit posunout limity ještě výš.
Předvedli jsme maximální výkon, a stejně byl Inter ve druhé půli lepší. Jindřich Trpišovský, trenér Slavie