My chceme Spartu! Ale kdy se dočkáme?
Ten kontrast bil do očí. Vlastně spíš do uší. Zatímco levý růžek stadionu zpíval, jak je Slavia krásná a sešívaní šampioni u toho na trávníku euforicky poskakovali, na opačné straně bylo dusno. Tak dusno, až skoro nešlo rozeznat, jak prudký slogan létá vzduchem: „My chceme Spartu! My chceme Spartu!“
Zplihlí hráči se došourali ke svému kotli, aby si vyslechli, že si nezaslouží oblékat rudý dres. Bylo to krátké a drsné poselství. Ale divíte se? Copak můžou sparťanští fanoušci najít polehčující okolnosti?
Sedmé místo v tabulce, čtyři porážky z deseti kol, děsné skóre 18:17 a na vrcholku smutné pyramidy křičí výsledek včerejšího derby. 0:3. Doma!
Teď už si dokážete představit atmosféru, která na Spartě zavládla? Jak silná je pozice trenéra Jílka, který přišel v létě, aby zkusil rozháraný tým postavit na nohy?
„Derby bychom si měli vyhodnotit, hodit ho za hlavu a jít dál. Máme před sebou spoustu práce,“prohlásil Václav Jílek věcně, ale... K poslednímu místu je pomalu blíž než k tomu prvnímu!
Ačkoli sportovní šéf Tomáš Rosický hodlal sázet na dlouhodobou vizi, nepřerušovanou práci a trpělivost, zpackané derby a nejbližší nesnadné zkoušky by mohly jeho pohled na věc změnit. Už ve středu hraje Sparta pohárový zápas v Jihlavě, v neděli ji čeká šlágr v Plzni.
Realita je taková, že na první Slavii ztrácí propastných dvanáct bodů a dál bojuje s přízraky, kterých se nemůže zbavit.
Ať na lavičce sedí kdokoli. „Tohle derby jde za mnou,“řekl záložník Martin Frýdek zlomeným hlasem. S kapitánskou páskou měl vést nebojácnou sparťanskou armádu na zteč, místo toho způsobil v 17. minutě tak hloupou penaltu, až se vám nechce věřit: „Dětinská chyba. Nedokážu si vysvětlit, proč jsem to udělal.“
Pro své kiksy hledá Sparta vysvětlení už spoustu let a pořád se točí v kruhu.