Fotbal si vybral den hrůzy. Je to malér, ne apokalypsa

Jan Palička

Je snadné tu porážku omlátit fotbalistům o hlavu a podusit je v jejich vlastní šťávě. Zvlášť když se nabízí aktuální porovnání s nádhernou basketbalovou pohádkou, která pobláznila republiku.

Fotbalový tým pohořel. Ošklivě. Senzačně. Hloupě. Prohrát 1:2 v Kosovu je malér, který nejde obhájit.

Ale pořád lze věřit, že to byl jen ojedinělý výpadek.

Podobně jako reakce slávistického obránce Bořila, který krátce po sobotním krachu řekl, že se mužstvo nemá za co stydět.

Za výsledek se stydět musí určitě, protože Kosovo patří k týmům, kterým

se body odevzdávat nesmějí. A navrch ve chvíli, když se s ním napřímo přetahujete o postup na mistrovství Evropy. Právě teď je na tom o dva body lépe Kosovo, což je zbytečná komplikace.

„Nemyslím, že jsme tak špatní, jak se píše. V našem týmu síla je. Já mu stoprocentně věřím,“vyprávěl brankář Tomáš Vaclík včera po obědě. Už neseděl v Prištině, kde se hrál ten zpackaný zápas, nýbrž v Podgorici, kde se bude hrát zítra. Mise Balkán pokračuje!

„V Černé Hoře musíme vyhrát, to si všichni uvědomujeme. Musíme,“zopakoval Vaclík a cucnul si argentinského čaje maté na povzbuzení.

Zatímco za basketbalisty létají do Číny láskyplné komplimenty, fotbalisté jsou pod palbou. Někdy až příliš přísnou, nemilosrdnou. Když si hráči pročítají ostré kritiky na sociálních sítích, dozvídají se třeba, že se šli jen proběhnout. Že se ani nezpotili. Že si nezaslouží nosit lvíčka na prsou. „Můžu vám odpřisáhnout, že nikdo z nás nejde do žádného zápasu s tím, že v něm nenechá všechno. Hrajeme přece za nároďák, kouká na nás celá republika, celá Evropa. Jenže sobota nám prostě nevyšla,“pravil obránce Pavel Kadeřábek.

Ne, nevyšla. Na druhou stranu je stále velká šance, že Češi na Euro postoupí. Pokud to zvládnou, za rok můžou svou zemi pobláznit oni. Jen se během aktuální kvalifikace (do konce zbývají čtyři zápasy) nesmí opakovat kosovské selhání.

V samostatné historii už se podobné průšvihy objevily, ne že ne.

Pamatujete na šokující porážku 0:1 v Lucembursku? Rok 1995. Soupeř měl nezkušené poloprofesionály, zato Češi nasadili Skuhravého,

Kosovo Česko

Kvalifikační skupina A Kadlece, Bergra nebo Kuku. Měla to být snadná záležitost. Nebo před 18 lety trapas 1:3 na Islandu, který se tehdy krčil mezi přehlíženými? Kvalifikační zápas prohráli zlatí hoši Nedvěd, Koller, Rosický či Baroš. Anebo šest let stará domácí porážka od Arménie, bezgólová remíza s Ázerbájdžánem... Prostě jsou důležité zápasy, které by se pokazit neměly, ale nakonec po nich zůstane pachuť.

Elitní útočník Schick sice vstřelil už čtvrtý kvalifikační gól (ze šesti) po parádní akci na jeden dotek, jenže pak Češi zkolabovali. Psychicky, herně i výsledkově. Zatímco hrdinové Kosova byli ochotni zemřít, jak ocenil jejich trenér Challandes, hosté se vzdali. Nechali se přetlačit, zastrašit, uzemnit. Po naivních chybách darovali soupeři dva góly a vyprodanému stadionu nezapomenutelný zážitek. Fanoušci vzrušením skákali, řvali, pískali a donekonečna skandovali jméno svého supermana: „Mu-ri-qi! Mu-ri-qi!“Zarostlý silák, útočník Fenerbahce, vyvolával mezi českými obránci paniku. Vyrovnal na 1:1, udržel každý míč, rozdával rány, hecoval. Jako svého času český obr Jan Koller.

Podceňované Kosovo se postupem času dostalo do takového rauše, že svého soupeře usmažilo. I když... V závěru měl dvě velké šance náhradník Krmenčík, Souček hlavičkoval nad a netrefil se ani druhý náhradník Doležal.

Česká pohoda se v sobotu zakymácela, pracně nasbírané sebevědomí dostalo ránu, ale na pohřební řeči je brzy. Pokud tedy budou platit slova obránce Kadeřábka: „Musíme zvládat naše zápasy, pak bude zase dobře.“

Jak dobře bude zítra večer? Výkop v Černé Hoře je ve 20.45.