„Vaše dcera musí být blbá“
Děti hvězd byly za hlupáky a sportovce: odhalen největší podfuk s přijímáním na VŠ v USA
Milan Vodička
WASHINGTON William Singer je živoucím příkladem, že vzdělání se bohatě vyplatí. Pomáhal za obrovské úplatky dostat děti bohatých rodičů na prestižní univerzity a vydělal na tom 25 milionů dolarů.
Teď ho chytli a Amerika už ví, že něco takového tady ještě nebylo.
Stačilo jen zaplatit. A pořádně, pan Singer vše zařídil.
A tak se jedna dívka, která v životě nehrála závodně fotbal, dostala na Yaleovu univerzitu jako falešná budoucí hvězda školního fotbalového týmu. Rodiče to stálo 1,2 milionu dolarů.
Podobně se dvě dcery slavné herečky dostaly jako nadějné veslařky na University of Southern California. Drobný nedostatek, že nikdy neveslovaly, napravil Singer snadno. Požádal rodiče, aby slečny vyfotili na veslařském trenažeru, aby bylo vidět, jak tvrdě na sobě pracují. Další nedostatek, totiž že dívky mají postavy spíš jako mravenečci než veslařky, se vyřešil jedním slovem: jsou to kormidelnice. Jistě, bylo to trochu divné, ale co dělat, když měl Singer podplacenou zrovna trenérku veslařek. Stálo to půl milionu dolarů.
To známý právník Gordon Caplan zase ze své dcery udělal úředně omezence. Singer mu za 75 tisíc oznámil, že dívka půjde k psychologovi, který je sice podplacený, ale budoucí vysokoškolačka u něj „musí být blbá“, aby dostala papír. Potom poletí do Los Angeles, kde díky svému papírovému handicapu bude moci dělat testy v soukromí, takže univerzitní dohlížitel jí nadiktuje správné odpovědi. To se nám to studuje... Jenže včera spadla klec. A Amerika má svůj největší případ podfuků s příjimačkami. Policie obvinila na 50 lidí ze zločinného spiknutí, podvodu a vydírání. Brr... Z toho je třiatřicet rodičů, vesměs byznysmenů, ale také slavné tváře, třeba herečka Lori Loughlinová ze seriálu Plný dům (právě ona je matkou oněch dvou nadějných kormidelnic) a na Oscara nominovaná Felicity Huffmanová ze Zoufalých manželek (ta zaplatila jen 15 000). Fungovalo to prostě, ale drze. William Singer nic nemaskoval, živil se tím. Byl soukromý poradce pro to, jak dostat děti na vysokou. Měl firmu nazvanou Síť pro nejlepší školu a kariéru. Tou sítí byli podplacení pedagogové, lékaři a trenéři.
Firmě se neformálně říkalo Klíč a bylo to očividně myšleno doslova.
Byly tři hlavní způsoby, jak si „klíč“koupit.
Tím nejlepším bylo nechat udělat z potomka významného sportovce. Podplacený univerzitní trenér pak řekl, že se bez něj neobejde. Dcera kalifornsko-chilského vinaře Hunneuse se tak na studia dostala přes vodní pólo, o němž maximálně tušila, že se hraje ve vodě. Aby nikdo neměl pochyby, nechali rodiče na radu Singera vyrobit fotomontáž: skutečným vodním pólistkám na několika snímcích vyměnili obličeje, takže z fotek koukala jejich dcera. Trenér dostal 125 000.
Majitelka televizní stanice Elizabeth Kimmelová podobně koupila své dceři Georgetownskou univerzitu s tím, že za ni bude hrát tenis (stálo to 275 000), a synovi University of Southern California, za niž měl skákat o tyči (220 000). Hloupé bylo, že syn o ničem nevěděl, a když při zkouškách někdo mezi řečí řekl: „Takže ty skáčeš o tyči...“, on odpověděl: „To by mě ani nenapadlo.“
Druhou cestou bylo lékařské potvrzení, že student má psychické potíže, je zpomalený či je třeba dyslektik. Dřív by neměl na studia nárok, ale Amerika teď hoří nadšením, aby nikoho nevylučovala, a tak má labilní uchazeč možnost dělat testy v soukromí, aby se nestresoval. K tomu stačilo požádat, aby dítě mohlo vykonat přijímačky třeba v Houstonu a West Hollywoodu, což byla dvě místa, která měl Singer úplně pod kontrolou.
Singer rodičům radil, aby to zdůvodnili tím, že zrovna v době zkoušek budou čirou náhodou právě tam na „svatbě nebo bar micva“.
Singer měl koupené pedagogy, kteří fungovali jako dozor, ale přímo udělali testy za uchazeče nebo jim aspoň radili a odpovědi kontrolovali. Když bylo potřeba, zvorané testy úplně vyměnili za nové.
A občas se student ke zkouškám ani nemusel obtěžovat, třeba aby mohl bez výpadků trénovat kormidelnictví nebo vodní pólo. Singer poslal někoho chytrého, aby udělal přijímačky za něj.
Někdy to bylo hodně veselé, na Floridě na to Singer měl šestatřicetiletého „teenagera“. Asi vypadal hodně mladě.
Peníze se předávaly tak, že rodiče je úplně jednoduše posílali na dobročinnou nadaci, kterou Singer, člověk se zlatým srdcem, řídil. Bylo to oboustranně výhodné: rodiče si úplatek mohli odečíst z daní.
Největší nadační „příspěvek“byl údajně 6,5 milionu.
Teď Singerovi, muži, který chtěl tolik pomáhat, hrozí až 65 let.