Kerndlová zpívá jako o život, bohužel i česky

Na pátou sólovou desku Terezy Kerndlové museli fanoušci čekat dlouhých sedm let. Těžko říct, jestli se to vyplatilo. Zpěvačka se hudebně posunula, ale naneštěstí opravdu silných momentů je na nahrávce jen pár.

Album S tebou je autorské, většinu skladeb pro Kerndlovou napsal australský skladatel Chris Neal, v textech se střídá angličtina s češtinou a je bohužel nutno uznat, že světový jazyk vítězí na plné čáře.

Samozřejmě, že anglicky se dá zpívat kdejaký blábol, aniž by nad tím bylo potřeba pozvedávat obočí (a jinak hudebně zdařilá úvodní skladba Commander je toho důkazem). Jenže o to větší dardu dostane posluchač v případě perel typu „jestli se blížím, to netuším, když ve tvým autě se na tebe dívám, jedno však dávno už vím, že rozbušíš ten malý sval, co se pod hrudí skrývá“v diskotékově celkově přitroublém songu Přibliž mě blíž nebo „na duši smíření a na srdci spáchán zločin, tak z presumpce neviny oklamal nevinný, a já pak do vany brečím“v Presumpci neviny. A co chtěl básník říct „špatným soumrakem, co se ti zdá“nejspíš taky zůstane utajeno.

Plná vášně

Co se zdařilo, je produkce. Většina písní má ambice být popem světového střihu, nepůsobí to tak křečovitě, jak bývá v kraji zvykem. Tomu opět více napomáhají anglické texty, které do podobné hudby prostě lépe sednou. Kupodivu ani skladba Learn to Love, kterou napsal čtyřmi cenami Grammy ověnčený Graham Marsh, z desky neční, což je především pochvala zbytku písní. V konkurenci pravděpodobně obstojí, byť hit, který by se na první dobrou zažral pod kůži, asi budeme na zpěvaččině desce hledat marně.

Nic nelze vytknout ani zpěvu. Kerndlová je výborná zpěvačka, o tom asi nikdo nepochybuje. Na novém materiálu si je jistá sama sebou a v pasážích, kde jí to obzvlášť sedne, zní tolik vášně, že to těžko někoho nechá v klidu. A to je hodnota, kterou každá zpěvačka nemá.

Jenže momentů, které jinak zdařilou nahrávku srážejí spíš k průměru, je bohužel příliš na to, aby nad tím šlo přivírat oči. Album S tebou se tak řadí mezi desky, které úplně neurazí. Ale v superlativech se o něm rozhodně mluvit nebude.