DÁMY, KDO MÁ ZUBY, ukáže je!
Když jdete na reportáž na kurz břišních tanců pro seniorky, čekáte ledacos. Jen ne to, že se budete těšit, až z vás bude babička!
Orientální melodie, rafinované pohyby, ševelení cingrlátek na šátcích ovázaných kolem boků, vějíře, závoje... Zaklepete na dveře pražského Centra aktivního stáří Život 90, ale ocitnete se na párty u Šeherezády.
Právě se vlnící dámy už na kroužek břišních tanců chodí přes pět let. Partička jezdí i na soutěže a přehlídky (vyhrály soutěž Orientální princezny a taky byly první na mistrovství Prahy). I když potřebují trénovat, jelikož je čeká vystoupení na festivalu sociálních služeb v Modřanech a příští týden vyrážejí do Plzně, mezi tanci se najdou chvilky, kdy se dozvím spoustu věcí. Třeba jak správně natřásat špíčky a co všechno schová úsměv. Inspirace pro všechny – nejen pro ty takzvaně v letech. PRINCEZNY S VĚJÍŘI „Když se řekne důchodce, každý si představí trosku s chodítkem, která sotva chodí a mluví. Ale to je nesmysl. Důchodkyně je kolikrát opora celé rodiny,“praví Alena Kosová (67) a roztočí se. Má pravdu. Ani jedna z tanečnic trosku nepřipomíná.
„Naši chlapi se nehýbou, a my se hýbat chtěly,“vykládají sestry Jarka Vojtěchová (73) a Věra Pilátová (77), proč se do kurzu přihlásily, a přitom chrastí šátky. Vůbec prý nejde o nějaké hubnutí nebo o figuru. „V harému se ženy celý den jen válely a jedly sladké. Při tanci pak prostě roztřásly špeky,“upozorňuje jedna ze sester, kterou podezřívám z toho, že si ze mě dělá šoufky, když říká, kolik jí je. (Všechny si ze mě nejspíš utahují!) O co tedy na kroužku jde? O dobrou náladu. „Chodíme se sem zasmát, jsme výborná parta,“mrkne na mě zpod vějíře Jana Zachová (78).
„Pod záminkou tance tady víceméně cvičíme, posilujeme různé části těla, hlavně břicho a pánevní dno, uvolňujeme klouby, bederní páteř, boky, učíme se dýchat, udržujeme rovnováhu,“vyjmenovává čtyřiašedesátiletá lektorka Renata Brožová.
Líbí se mi, jak říká svým studentkám princezny. „Tááák, princezny, vějíře a raz, dva, tři... Úsměv! Kdo má zuby, ukáže je! Předvedeme panu fotografovi bubliny se závoji – á pět, šest, sedm, osm...“(Nakonec se panu fotografovi ukazovaly i třpytivé flitrované podprsenky! „Podívejte, máme všechny velikosti!“vyvrací Renata mýtus o tom, že všechny břišní tanečnice jsou kypré XXXL.)
Chvíli v kruhu, chvíli v řadách, v jeden moment do objektivu fotografa dovedně krouží zápěstím, za dvě sekundy zase vrtí zadečky. Docela náročná choreografie – poznamenávám nahlas. „Docela ano,“přikyvují holky. „Musíme zapojit paměť. Zapomenout na starosti a přepnout na úplně jiný režim,“vysvětlují. „Je třeba reagovat na hudbu, pamatovat si jednotlivé prvky, koordinovat víc pohybů najednou – to všechno pomáhá i proti Alzheimerově chorobě, o které se teď dost mluví.“Jestli občas něco spletou? „No jéjej. Ale když se usmíváte, divák si ničeho nevšimne. A když přece, promine nám to,“vykládá Blanka Buchtová (83). PÁNŮM VSTUP ZAKÁZÁN Mimochodem, tato tanečnice je ve skupince nejstarší. Pochlubila se mi, že tančí i flamenco a step. Trénuje i doma před manželem. Svine koberec, pustí hudbu a už to jede a manžel nadšeně tleská.
I ostatním tanečnicím rodiny jejich zálibu schvalují. Muži mají zase svoje zájmy, navíc neradi tancují, takže podle lektorky Renaty jsou břišní tance pro rodinnou pohodu ideální. O krátké přestávce se dozvím, proč jsou pro muže břišní tance vlastně úplně nevhodné. „Hodně se v nich cvičí s pánví a ta se prokrvuje. Břišní tance jsou vyloženě pro ženy,“vypravuje Renata a nepřestává vlnit boky a zápěstím. „Vznikly před deseti tisíci lety někde ve střední Africe, což je vidět na skalních malbách.“Ženy se prý už v tak dávných dobách připravovaly na oplodnění a porod. Věřily, že když si zatančí a do hodiny se pak pomilují, zaručí si tím dítě. „Tak, holky, honem domů!“zvolá se smíchem jedna z tanečnic.
Když se všechny dochechtají, zavelí se ještě k tanci – je třeba nazkoušet choreografii se zlatými křídly. A pak v kavárně Života 90 při vínečku a u chlebíčku probrat spoustu věcí. Nejhezčí čtvrteční rituál. Příští týden mám chuť přijít zas. alena.bartosova@mfdnes.cz