Konec snu. MS bez Česka
Porážka 0:2 v Severním Irsku stvrdila: MS bude bez Česka.
Dorůžova zbarvené nebe nad stadionem Windsor Park, které si předtím fanoušci na tribunách fotili, se právě zatáhlo. Kýčovitá obloha potemněla – a byl v tom kus symboliky.
Samozřejmě ne pro Severní Iry, kteří na hřišti právě zavalili střelce Brunta a slavili druhý gól. Domácí se na tribunách topili v euforii a skákali radostí. Zato čeští fotbalisté už tušili, že se západem slunce vymizela i jejich naděje. Je konec! Světový šampionát, který v Rusku začne přesně za 281 dní, bude bez Česka. Včera v Belfastu se provaz, který už byl notně prodřený, po porážce 0:2 definitivně utrhl.
Čekání na účast na největší fotbalové slavnosti se protáhne minimálně na šestnáct let.
Je třeba si to přiznat: Tenhle tým na postup neměl a letenku do Ruska si nezasloužil.
Prohrál si ji daleko dřív než včera na ostrovech. Měl Severní Irsko přetlačit doma, měl se vyvarovat zbytečné remízy s Ázerbájdžánem nebo ztráty v Norsku.
Jenže nic z toho nedokázal, vytvořil si na sebe od začátku tlak a pod ním nedokázal fungovat tak, aby obstál. Včerejší večer to jen podtrhl. Co na tom, že v prvním poločase Češi zvládli držet balon dlouhé desítky vteřin, kombinovali a domácí chvílemi jen čekali, co přijde. Nepřišlo nic. Nebo si vybavíte akci, ze které by brankáři McGovernovi vážně hrozilo nebezpečí?
Kdepak, všechny české útoky končily jalově a domácím nakonec stačily první dvě střely na branku, aby soupeře ztrestali.
Nejdřív roh z pravé strany, který sice odvrátil stoper Suchý, ale balon zůstal ve vzduchu a tam jsou urostlí chlapi v zelených dresech jako doma. Česko navíc nezvládlo ofsajd systém, protože se v něm zapomněl Gebre Selassie, takže hlavičkující stoper Evans měl na zakončení moře času i prostoru.
Také druhá rána přišla ze standardní situace: Češi si nepohlídali protiútok, Novák musel před šestnáctkou faulovat a Brunt šikovně zakroutil přímý kop k tyči, kde byl chybující gólman Vaclík pozdě.
Hráči by to asi nepřiznali, trenér Jarolím také ne, ale v tu chvíli jim muselo v hlavách blesknout, že je hotovo. Česku by nestačila ani remíza, potřebovalo vyhrát, aby naděje na baráž žila. A vstřelit za 50 minut tři góly Severním Irům, kteří doma v kvalifikaci čtyři roky neprohráli? To zavánělo utopií. Najednou se nedařilo nic. Pokusy o kombinaci končily rychleji, než začaly, i jednoduché balony uskakovaly a do hry se vplížila nepřesnost. I vůdce Darida kazil nezvykle lehké přihrávky, a když mladíka Jankta zahnal do autu, jen naštvaně pohodil hlavou a vztekle zařval.
Příliš brzy z Čechů začala čišet frustrace, která přebila bojovnost a víru v senzační obrat.
Kdekoho v tu chvíli možná napadlo: Mohl zápas vypadat jinak, kdyby trenér Jarolím překvapivě nenechal jen na lavičce obvyklé tahouny Kadeřábka s Dočkalem?
Kouč místo nich vsadil na sestavu, ve které tým obstojně zvládl domácí zápas s mistry světa z Německa. Jen Kopice nahradil vpravo Krejčí, jinak zůstalo stejné obsazení rolí i systém s pěti obránci.
Jenže to, co v Praze vypadalo nadějně, v Belfastu nezafungovalo – což v podstatě symbolizuje celou pouť nepovedenou kvalifikací.
Tým, ve kterém Jarolím protočil 31 hráčů, ukázal občas záblesk, ale neuměl na něj navázat.
Proto je postup pryč a zbylé dva zápasy Češi jen odehrají z povinnosti.