Politická válka o všechno
Zdánlivá iracionalita současné politické situace v Česku zakrývá podstatu aktuálního střetu. Jde totiž nejen o moc. Některé aktéry motivuje hlavně strach, že jim jde o kriminál.
Navštivte náš zpravodajský server www.idnes.cz
Jestli se v těchto dnech někdo v Česku válí smíchy, jsou to komunisté. S pobavením sledují politickou bitku, v níž proti sobě stanuli na jedné straně prezident s ministrem financí a na straně druhé předseda vlády se zbytkem politické scény s výjimkou KSČM.
Pro komunisty je totiž jistým zadostiučiněním sledovat, jak se většina parlamentních stran snaží z regulérní politické hry vyšachovat Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Totéž komunisté zažívají od roku 1989 a jistě teď mají radost, že už ve svém dosud jednočlenném klubu nejsou sami. Předáci KSČM také dobře vědí, že na současné politické bramboračce, která běžnému voliči dávno nemůže chutnat, mohou jen vydělat – a to na úkor svého hlavního soupeře, kterým je ČSSD. Stačí trochu poodstoupit a vymezit se proti chaotické bitvě, z níž musí být divák dávno unaven.
Tentokrát ovšem nejde o obyčejnou politickou šaškárnu s cílem vydělat na nějakém soupeři politické body, jak tvrdí například lidovec Jiří Čunek, který má s praktikami českého politického kartelu své vlastní bohaté zkušenosti. Tady jde o mnohem víc a hnacím motorem mnoha vlivných aktérů této politické atomové války je strach, nikoli pouhý boj o moc. Proto je také v současném dění tak silně přítomen prvek iracionality, který se projevuje například ve zdánlivě nevyzpytatelném chování Bohuslava Sobotky.
Podezřelé objetí
Premiéra ovšem nelze vnímat jako samostatně se rozhodující entitu reprezentující ČSSD, ale jako reprezentanta vlivové skupiny, která dlouhá léta měla a má pod kontrolou klíčový český podnik – energetickou společnost ČEZ. Gravitační síla peněz, které ČEZ každý rok utrží a rozdá, byla a stále je tak dominantní, že ve spojitosti se státním kontrolním balíkem akcií firmy tvoří jádro české politiky a všeho podstatného, co se kolem ní děje. Nejinak je tomu i v této zdánlivě nepřehledné politické válce. Hraje se tu o ČEZ.
Ústřední postavou v této hře není nikdo z jejích viditelných protagonistů, ale bývalý šéf ČEZ Martin Roman. Právě za jeho éry česká politika prorostla se společností ČEZ do takové míry, že bylo téměř nepředstavitelné, aby tento politicko-ekonomický kartel padl. Jenže pak se na politické scéně objevil Babiš, který se společností ČEZ nikdy neměl nic společného, a „malér“byl na světě.
Teď navíc hrozí, že po příštích volbách získá Babiš nad společností plnou kontrolu. V tom mu dnes brání koaliční dohoda, která přesně rozděluje počty křesel obsazovaných jednotlivými koaličními partnery v dozorčí radě ČEZ. Politický kartel je tak schopen i nadále držet pod pokličkou všechna svá malá tajemství spojená s hospodařením společnosti. Kdyby se archivy otevřely, na světlo světa by vypluly smlouvy všemožných poradců – a to i těch právních. Jedním z důležitých členů týmu kolem Martina Romana byl přitom i blízký Sobotkův přítel a podle různých zdrojů jeho nejbližší rádce – právník Radek Pokorný. V tuto chvíli nikdo neví, kolik peněz si za své služby ze společnosti ČEZ odnesl. Ale z nějakého důvodu v týmu pana Romana panují obavy, že by nebylo dobré tyto smlouvy předhodit veřejnosti. Někteří lidé z ČEZ party dokonce v soukromých rozhovorech vyjadřují vážně míněné obavy, že se stanou terčem pokusů o kriminalizaci právě ve spojitosti s transakcemi státem ovládané energetické společnosti.
A právě tady je třeba hledat skutečnou motivaci k rozpoutání politického běsnění, jehož jsme v těchto dnech svědky. Je to strach, že se Babiš po případném vítězství ve volbách a sestavení vlády bude snažit kriminalizovat své dnešní soupeře, ať už jsou v politice přímo, nebo ji ovlivňují ze zákulisí.
Potýkáme se tak s reziduem toho, co sám Babiš nazývá Palermem, jiní tomu říkají korupce a další používají termín politické podnikání. Proto vidíme to dojemné objetí Miroslava Kalouska s Bohuslavem Sobotkou, kteří nemohou být tak hloupí, aby si neuvědomovali, že jejich náhlá láska a společný postup musí v jejich vlastních voličích vzbuzovat minimálně podezření, že tady není něco v pořádku. Je to snaha uhájit dobytý prostor proti konkurenci a zakonzervovat monopolní pozici kartelu.
Problém je v tom, že tato strategie nepovede k úspěchu. Kyvadlo společenské nálady se nezvratně vychyluje a žádnou kampaní není možné ho zastavit a poslat zpět. Zkušenosti z uplynulých let navíc nelze z paměti voličů vymazat.
Snahy o ostrakizaci konkurentů jisté části politického spektra budou mít přesně opačný efekt, než si režiséři aktuálních kampaní představují. A je jedno, jestli to někdo vítá, nebo odsuzuje. Tak to prostě je. Je to marné, je to marné, je to marné.
To si mimochodem dobře uvědomuje i prezident Zeman, který umí společenské nálady správně přečíst a odhadnout sílu jednotlivých názorových skupin. Proto se také v tuto chvíli postavil na Babišovu stranu a jde proti Sobotkovi. Jelikož čte situaci správně, úspěšná nebude ani snaha o jeho vyšachování z politických her. Ani Zeman totiž není součástí týmu ČEZ, i když se ho lidé z této party všemi silami snaží dostat na svou stranu.
Zůstane jen totální válka, na jejímž konci bude liberální demokracie v troskách a společenská nálada půjde vstříc autoritářům. Přitom proti autoritářům schopným tuto poptávku uspokojit budou Zeman s Babišem obyčejní demokratičtí beránci. A to vše jen kvůli jedné velké firmě.
Zůstane jen totální válka, na jejímž konci bude liberální demokracie v troskách.