Abraham se vrací, Kornfeil změnil tým
Svět si obvykle nepamatuje ty druhé. A tak si leckdo spíš vybaví, že první vítězství Valentina Rossiho přišlo v roce 1996 v Brně. Kdo ale tehdy dojel hned za ním? Jistý Španěl Jorge Martínez. „Už tehdy mi bylo jasné, že Rossi bude výjimečný závodník. A jen se to potvrdilo. Stal se legendou, což jsem si tenkrát ani nedokázal představit,“říká Martínez pro MF DNES. „Jsem pyšný na to, že mohu dnes Valentina nazývat dobrým přítelem.“
Před těmi 21 lety ale byl v motocyklovém světě slavnější on. Byl už čtyřnásobným mistrem světa, s 37 vítězstvími v šampionátu patřil mezi tehdejších deset nejúspěšnějších jezdců historie. „Ale zároveň jsem věděl, že už se blíží můj závodní konec. Že mé místo je jinde.“
A tak Martínez založil vlastní tým Aspar, se kterým se jako šéf znovu stal čtyřikrát šampionem, a dokráčel až do MotoGP. Teď v neděli se v Kataru poprvé v jeho barvách objeví i Karel Abraham, který se do královské třídy vrací po roční pauze.
Proč jste angažoval právě jeho?
Karel je pořád mladý (27 let) a zároveň velmi nadějný závodník. Sledoval jsem ho, když ještě závodil v MotoGP s ducati, a věděl jsem, že má talent. A teď mi v předsezonních testech dokázal, že jsem se nespletl. Měl velice dobré výsledky. Mám-li mluvit upřímně, pak ještě lepší než jsme očekávali.
Deset let byl napříč kubaturami vašim soupeřem. Jak jste ho vnímal?
Jako velmi rychlého jezdce. Několikrát nás v MotoGP porazil. Má dobrou jezdeckou techniku a myslím, že mu v našem týmu ještě víc pomůžeme, aby se jako jezdec zdokonalil. A byl ještě lepší závodník.
Víte, co mě na vás jako šéfovi zaujalo? Jak rychle měníte košile.
Ale taky už jsem to párkrát nestihl.
Jen připomenu, že míváte týmy v několika kategoriích, každý z nich má jiné oblečení a vy se tak během závodů od jedenácti do dvou musel i třikrát převlékat.
Jenže někdy to byl vážně kvapík, já na to pozapomněl a najednou stojím na pódiu v jiné košili, než bych měl být. Průšvih! Mám ale chápavé sponzory, kteří chtějí, abychom vyhrávali, takže mi to vždy odpustili.
V druhé půlce 80. let jste se čtyřikrát stal mistrem světa, v roce 1988 hned ve dvou třídách – do 80 a 125 ccm. Jak se vlastně motocyklový svět za 30 let změnil?
Strašně moc. V době, kdy jsem jezdil, měli piloti jen velký talent. Byli to fakt talentovaní jezdci, kteří se s umem jezdit snad už narodili. Teď ale existují techniky a trénink, které i z člověka, jenž takový talent nemá, udělají závodníka. A závodníka, který může být úspěšný. V naší době to bylo jen o talentu, teď nějaký mít musí, ale tým mu může hodně pomoct. Ale je to dáno i tím, že dnes je závodění mnohem bezpečnější. Dřív by třeba riskoval život.
Bylo to tehdy spravedlivější?
Já si to tenkrát mnohem víc užíval, protože středobodem vesmíru byl opravdu jen ten závodník. Teď je toho spousta kolem a jezdec je jen část světa motorek. Příklad: pilot třeba řekne, jak by chtěl, aby motorka byla nachystaná, ale potom se to stejně udělá tak, jak to chce tým. Už zítra na katarském okruhu Losail odstartuje večerními tréninky nová sezona motocyklového mistrovství světa. Po roční pauze, kterou strávil v MS superbiků, se do MotoGP vrací Karel Abraham. Pojede v týmu Pull&Bear Aspar v předsezonních testech se umisťoval v první patnáctce. Už devátou sezonu v nejnižší kubatuře načne Jakub Kornfeil, který přestoupil do týmu Prüstl GP Peugeot Motorcycles. Sezona má 18 závodů, 6. srpna se pojede na Masarykově okruhu v Brně.
Ano, dřív se mi to líbilo víc. Zároveň všude probíhá evoluce, takže proč ne v motocyklovém závodění.
I vztahy mezi piloty byly jiné, že?
Byly mnohem lepší, přátelštější, srdečnější. Teď, jak je všechno profesionálnější, všichni jdou na výkon. Piloti jsou víc izolovaní. Už to není ten svět, který se mi líbil dřív, ale bohužel s tím nic neudělám. Jenže tohle není jen u motorek, platí to – myslím – ve všech sportech.
Je to 30 let, co jste poprvé závodil na okruhu v Brně...
Letí to, že?
Ano. Jaké to bylo?
Byl jsem překvapený! I když to byla země pod nadvládou komunistů a nebylo všechno tak, jak by člověk ze Západu očekával, tak okruh byl na vysoké úrovni. Vyhrál jsem zde důležité závody, v roce 1988 dokonce dva v jeden den. Na to se nedá zapomenout. Zajímavé je, že okruh v Brně je 30 let pořád stejný. Nic se na něm nezměnilo, což jen dokazuje, že je kvalitní a technicky dobře provedený. A ještě bude dlouho sloužit. Už když se otevřel, byla to revoluce široká trať, hodně míst na předjíždění a dodnes je to pro mě vedle Jerezu a Mugella jeden ze tří nejlepších technických okruhů na světě.
Máte Brno s něčím spojené?
Že jsem tu vždycky kupoval český křišťál. Jinak jsem většinu času trávil na okruhu. Rád se tam vracím a vždy se snažím, aby sem v srpnu přijeli i mí přátelé a strávili tu během závodů MotoGP prázdniny.
Jako jezdec jste tu naposledy stál na stupních v roce 1996. Byl jste druhý a před vámi Rossi.
A já tehdy poznal, že je výjimečný. Třeba už jen tím, že se později nebál převléct za supermana a veřejně tak ukázat své sebevědomí. Všiml jsem si, že míří jiným směrem a že bude jiný závodník, než byli všichni. To se potvrdilo a on se stal legendou. Ale před těmi 20 lety bych si nepředstavil, ani nevysnil, že bude až takový jezdec.
Říkáte, že je váš přítel. Co jezdci z vašeho týmu? I ti jsou přátelé?
Je jich hodně, se kterými mám nebo jsem měl speciální vztah. Velký přítel je určitě Álvaro Bautista (Abrahamův týmový kolega) a rovněž Nico Terol (mistr světa z roku 2011 ve třídě do 125 ccm). To je pro mě blízký člověk a v týmu teď také bude spolupracovat s Karlem.
Terol patří mezi vaše objevy, že?
Rád hledám a nacházím talenty. Nikovi nikdo nevěřil, jen já. On je tím, kdo neměl tolik talentu, ale strašně moc pracoval. Má techniku, kterou si vydřel. Byl soustředěný a hlavně je to člověk, který se neustále učí. Proto je i mistr světa, byť pro mě byl šampionem hned, jak jsem ho objevil.
Titul jste získal i s Bautistou a Talmácsim v době, kdy mezi jejich hlavní soky patřil Lukáš Pešek.
A já tenkrát čekal, že bude jezdec, který toho hodně dokáže. Zdálo se mi, že má před sebou velkou kariéru. Pak se něco stalo a já neznám pozadí, tak nevím, co přesně a nedopadlo to. Přitom jsem věřil, že právě z něj může být šampion.
37 výher v mistrovství světa. Je nějaké z nich jiné, speciální?
Ne, protože já vždycky přemýšlel nad závody, ve kterých jsem udělal něco špatně. Závodil jsem 18 let, byl jsem čtyřikrát mistrem světa, ale titulů mohlo být víc. Přemýšlím, co jsem mohl udělat jinak, protože ty chyby mě mohou poučit i jako šéfa. Já si je tehdy neuvědomoval, ale teď mohu poradit ostatním.
Svět MotoGP vás zná pod přezdívkou Aspar. Nazývá se tak i váš tým. Jak toto jméno vzniklo?
Je po mém dědečkovi, je to rodinná tradice. Ve Španělsku se dělá nábytek jako židle či stoly z pasparty, kartonu. A podle toho to vzniklo. Byl jsem vděčný, že jsem tu přezdívku po něm dostal a doprovází mě celý život.
Poslední otázka: Kdo se letos stane mistrem světa MotoGP?
To je ten nejtěžší dotaz na konec. Bude to zajímavé. Podle testů se zdá, že je na tom nejlépe Maverick Viňales, pozor na Marka Márqueze, silný může být i Valentino Rossi. Je to všeobecně silný ročník, sešla se velká jména, velké hvězdy. A tohle jsou mé tipy.