Od jankovitého startu k opatrnému cíli

Na tohoto frekventanta jisté východočeské autoškoly se určitě dlouho vzpomínalo. Když vyjel poprvé ze cvičiště, nabořil zaparkovaný trabant. Při druhém pokusu málem srazil cyklistu, napotřetí nechtíc vlétl do křižovatky. Žádný čtvrtý pokus už se nekonal, raději dobrovolně skončil.

Většina čerstvých absolventů řidičských kurzů bývá sice méně riziková, přesto to chce od okolí hodně shovívavosti. Začátečníci totiž projevují při řízení specifické chování – často bývají buď zbytečně sebevědomí, nebo naopak příliš ustrašení.

„První typ se vyzná v předpisech a ví, že nemá zkušenosti, ale nedbá toho. Přeceňuje své schopnosti, je lehkomyslný a nezodpovědný,“naznačuje dopravní psycholog Karel Havlík. Druhý krajní typ má naopak tendence k sebepodceňování, úzkosti a obavám z jízdy.

Naštěstí řidiči zrají, nabývají zkušenosti, tříbí si schopnosti i dovednosti. Postupně začnou zvládat krizové situace, umějí styl jízdy přizpůsobovat aktuálním podmínkám a situacím, zbytečně neriskují a nezávodí.

„Obvykle již dokážou předvídat reakce jiných řidičů a hodnotí situace a podmínky realisticky,“vysvětluje odborník. Tedy, zpravidla to tak bývá, i když existuje množství výjimek, jak ukazuje předchozí dvoustrana...

Zatímco archivnímu vínu věk kultivuje chuť a krásu, v případě řidičského umění s léty začínají schopnosti, kondice i smysly zvolna chřadnout. A tak vědomí vlastních omezení i zkušenosti velí seniorům obvykle řídit opatrně a neriskovat.

Jistě, pro rychlé mládí a zkušený střední věk jsou senioři za volantem možná mírně rušivým prvkem, stejně jako začátečníci si však zaslouží toleranci.