Jak se dá okrádat sport o jeho duši
Ne, vůbec to nebyl dobrý nápad pořádat cyklistické mistrovství světa v Kataru. Chyběla mu totiž duše. Rozumějte, diváci. Cyklisté se hnali napříč katarskou pouští i mezi mrakodrapy v Dauhá a takřka nikoho to tam nevzrušovalo.
Zůstaly jen vzpomínky na statisícové návštěvy při minulých šampionátech v Nizozemsku, Itálii či Španělsku.
Ale proč se vlastně divíme? Mezinárodní cyklistická unie UCI přidělila tuto akci zemi bez cyklistické kultury i tradic. Hájila se přitom vzletnými slovy o významném počinu pro globalizaci cyklistiky, zároveň však prezident této unie Brian Cookson ani nezastíral, že Katar si právo pořádat mistrovství pojistil „příspěvkem“10 milionů dolarů do kasy UCI.
Taková už je realita současného sportovního světa. Nemusíte mít tradici, diváky, kvalitní sportovce, nemusíte mít vlastně skoro nic. Stačí, pokud máte hodně peněz. Potom si koupíte takřka cokoliv. Ropný gigant Katar je názornější ukázkou než jakákoliv jiná země na světě.
Malá země, kde žije jen necelý milion skutečných Katařanů, hostila v posledních letech Asijské hry, halové mistrovství světa atletů či světové šampionáty házenkářů, boxerů a nyní i cyklistů. V roce 2019 přivítá letní mistrovství světa atletů, a v roce 2022 dokonce ve fotbale.
Stejně jako vrcholné akce si Katařané kupují rovněž kvalitní zahraniční sportovce, když nemají dostatek vlastních.
Ale aby si koupili i diváky? Tak daleko jejich logistika zatím nedospěla. „Bezútěšné
Nemusíte mít tradici, diváky, kvalitní sportovce, nemusíte mít skoro nic. Stačí hodně peněz.
mistrovství,“posteskl si přední nizozemský cyklista Tom Dumoulin. Mluvil jménem takřka všech. Jen slovenský obhájce titulu Peter Sagan se svým obvyklým pragmatismem opáčil: „Jsme v 21. století. Dnes se každý může dívat v televizi, tak co.“
Jenže i televizní zážitek z velké akce navyšují desetitisíce diváků u trati či v ochozech. Skutečně chce světový sport kráčet cestou sterilních akcí u obrazovek? V budoucnu se může ukázat jako kontraproduktivní, pokud povede k odlákání cílové skupiny, a proto ke ztrátě zájmu sponzorů.
Katařané tvrdí, že získáváním těchto podniků usilují o mezinárodní uznání a navyšují tím vlastní sebevědomí. Jejich organizace je vždy skvělá. Nicméně nejen cyklistické mistrovství světa tu vzbuzovalo podobný dojem, jako kdyby Pavarotti a další operní hvězdy vystupovali v pouštní imitaci La Scaly, kam nedorazili žádní lidé.
Stalo se. Šampionát nikdo zpět nevezme. Jeho atmosféra by však měla být zároveň varováním do budoucna. Cyklistiku v této zemi dostatečně propaguje každoroční závod Kolem Kataru, odehrávající se také bez diváků. Galapředstavení pelotonu na mistrovství světa už zde bylo nadbytečné. Pro cyklisty i pro potenciální fanoušky kol v Kataru, pokud tam nějací jsou.
P.S.: Katařané si však toto varování možná přeloží po svém. Podle informací médií už údajně plánují dopravit na atletické mistrovství světa 2019 pět tisíc keňských diváků, aby ochozy byly více zaplněné.