Profesionalita. Odpovědnost. Vášeň. Repre ukázala cestu

eský hokej nevzkvétá. Další zlatá éra není na obzoru. Národní tým na Světovém poháru neuspěl. Přesto ukázal, kudy vede stezka ke slávě.

Mozkový trust okolo kouče Jandače, ač přirozeně nebyl neomylný, vzal přípravu na turnaj poctivě. Otevřel se moderním trendům. Ví, že neplatí Hlinkův bonmot: „Hokej není žádná věda.“

Trenér se nebál obklopit borci se známým jménem, netvářil se jako boss, přijímal jejich názory. Nejen tahoun Voráček si pochvaloval, že taktické plány i rozbory a organizační záležitosti byly na nezvykle vysoké úrovni.

Kéž by si též někteří lidé na svazu a v klubech dokázali přenastavit myšlení, které zamrzlo kdesi na konci minulého tisíciletí. Kéž by úplně přestali svazovat děti odstupným a nechali politických čachrů (rozšíření juniorské extraligy). Kéž by poctivost, nadšení a znalosti znamenaly víc než prospěchářství a kamarádíčkování.

Reprezentace v Torontu nepostoupila ze skupiny. Při své zářijové misi přesto nepropadla. V přípravě zdolala Rusy i talentem sršící severoamerické mladíky. Na turnaji ji smetla Kanada, s Evropou ale svedla vyrovnanou bitvu. Když už bojovala „jen“o čest, přemohla soubor USA, který ještě před dvěma týdny mnoho znalců pasovalo na favorita celé akce.

Mužstvo prokázalo morální sílu, se vší hrdostí se postavilo k utkání, jež je nemohlo posunout do semifinále. Bez několika klíčových postav (Krejčí, Hertl nebo Jágr) nevyhořelo. Český hokej ve srovnání s velmocemi pracuje s omezenými zdroji. O to pečlivěji s nimi musí zacházet.

Nároďák v Kanadě nabídl ještě jednu inspiraci. „S výsledkem ani hrou nejsem spokojený. Nehledejme omluvy,“pravil kapitán Plekanec. Odpovědnost, sebekritika, chlapský přístup. To vše na českých zimácích chybí.