Trump už nemá soupeře

Odpor je marný, republikáni se musí smířit s tím, že mají kandidáta, před nímž neutečou

Zprávy o nadcházející politické smrti Donalda Trumpa byly poněkud předčasné, což MF DNES předpověděla už před dvěma týdny, a teď to mezi mrakodrapy bouchlo naplno.

Trump i Hillary Clintonová, politická dvojčata svázaná pupeční šňůrou stejného rytmu vítězství a porážek, se otřepali jako znuděný boxer po sérii bezvýznamných ran, které mu zasazuje hubený outsider, a rozmáchli se ke zdrcující ráně, po níž ztichne celá Madison Square Garden. Nebylo to ještě k. o. Ale rozhodně to připomínalo R.S.C., tedy stav, kdy by rozhodčí měl raději ukončit zápas, protože boxer, který to schytal naplno, se ringem jen motá. Trump získal mezi republikány 60 procent, Clintonová ve váhové kategorii „demokraté“skoro přesně totéž.

Oba se vrátili a potvrdili trend, který ukazuje, že pokud primárky nepřepíše něco vysloveně dramatického a nečekaného, je rozhodnuto.

U demokratů určitě, Hillary má náskok, nyní krouží po dráze a zbytek je víceméně formalita. Bernie Sanders ji už nemůže dohnat, protože takový motor ještě nevyrobili.

Také republikáni se budou muset smířit, že odpor je marný a jejich nevyhnutelný prezidentský kandidát se jmenuje Donald Trump.

Ted Cruz, jenž propadl v New Yorku roštem, žije jako uchazeč o prezidentskou nominaci už jen na kyslíkový dluh. Čistě matematicky je vyloučeno, aby se mu ještě podařilo získat většinu republikánských delegátů.

A nejen to: Trump ukázal, že umí získávat lidi, které elita považuje za křupany, teď však navíc dokázal, že mu hlasy dá i velkoměsto. Dosud mohla elita tvrdit, že Trump okouzluje venkovany lacinými slogany. Nyní na ně zabralo i velkoměsto.

„Laciné slogany“, které však voliči zjevně považují za koncentrát nepříjemné pravdy, zabraly i mezi lidmi v kravatách.

Je hotovo. Ale ne úplně. Cirkus se bude dál tvářit, jako by Trump pořád bojoval s Cruzem, ale ve skutečnosti bude magnátovým jediným soupeřem čtyřciferné číslo.

Zní 1 237. Je to počet delegátů, kte- ří mu zajistí většinu na republikánském sjezdu v červenci.

Pokud ji nebude mít, pořád musí větřit zradu. Nebezpečí, že na něj republikáni něco ušijí, aby ho moh- li nahradit někým jiným. Někým, koho zatím ovšem nemají.

A navíc, pokud by to udělali, bylo by to prvotřídní politické harakiri, protože Trumpovi voliči by jim to asi neodpustili. Mohlo by se samozřejmě stát, že vedení Republikánské strany vyčaruje někoho, do něhož se Amerika zamiluje a zapomene na Trumpa. Ale to je příliš nejistá sázka. Nyní to vypadá tak, že republikánští voliči jsou víc voliči Trumpa než republikáni.

Jeho vítězství v New Yorku by nevypadalo tak obrovské, kdyby republikánské elity a podobně elitářský tisk nenaznačovaly, že Trump má politickou smrt na jazyku, neboť přání bylo otcem myšlenky.

Za týden bude Trumpovo tažení pokračovat, protože na řadě je východní pobřeží – Connecticut, Delaware, Pensylvánie, Rhode Island a Maryland – které bude zřejmě volit podobně jako New York.

Paradoxem je, že to vše na průběhu primárek nic nemění. Dokud Clintonová a Trump neprotrhnou pásku nadpoloviční většiny, musí jet naplno.

Ale snad se tím aspoň postarají o komické momenty jako teď v New Yorku, kde při svém zdrcujícím vítězství Trump ztratil jediný okrsek.

Je to ten, kde bydlí.