„Stalinova léčba“se vrací na scénu
Starší generaci Čechů ještě něco říkají jména jako Lysenko nebo Mičurin. V padesátých letech nejhlubšího komunismu se i věda dělila na tu „špatnou“, západní, a na tu „správnou“, sovětskou. Kvůli tomu byly v celém východním bloku likvidovány celé vědní obory, a naopak mnohé nesmyslné hypotézy, vymyšlené „vědci“v Sovětském svazu, byly povinně opěvovány.
Podle pravidla, že výjimka potvrzuje pravidlo, se dnes začíná v lékařství opět pomalu prosazovat metoda, kterou preferoval stalinský Sovětský svaz. Ta měla být protipólem na Západě se rozšiřující léčby pomocí antibiotik, jež nebyla ve východním bloku dlouho dosažitelná.
Viry zabíjející bakterie
Jedná se o léčení pomocí bakteriófágů. Je to takové klasické vyhánění čerta ďáblem. Ale v situaci, kdy přestanou účinkovat klasická antibiotika, což je v dnešní době stále častěj- ší případ, se to ukazuje jako jedna z mála možností na další úspěšnou léčbu.
Bakteriofágy jsou viry, které jsou schopny zabít bakterie. Jsou velice malé, lze je vidět jen elektronovým mikroskopem. Každý druh bakteriofága napadá jen konkrétní druh bakterie. To je výhoda i nevýhoda. Aby byla léčba úspěšná, je třeba nejdříve určit konkrétní druh bakterie, který vyvolal infekci, a potom podat pacientovi přesně vybraný vir, bakteriofág.
Tento druh léčby má však současně výhodu. Bakterie způsobující infekční onemocnění si totiž na fágy nedokážou vytvořit rezistenci, tedy stav, kdy odolávají léčbě. Navíc fágy tím, že ničí přesně vybrané bakterie, nemají vedlejší účinky. Příprava a výroba preparátů z bakteriofágů je nesrovnatelně rychlejší a levnější než u antibiotik.
Nálepku komunistické pavědy dostal tento druh léčby po druhé světové válce, kdy se široce rozvinul v Sovětském svazu. A tedy ve stejném okamžiku, kdy Spojené státy přešly masově na léčbu antibiotiky.
Na sovětské území se však dostal už po první světové válce. Konkrétně v roce 1923, když Gruzínec Giorgi Eliava po pobytu v pařížském Pasteurově ústavu založil v Tbilisi bakteriologické pracoviště. V roce 1936 z něho se Stalinovou pomocí a podporou vytvořil Ústav bakteriofágů, uskutečňující v dobách Sovětského svazu skutečně masovou výrobu fágových preparátů.
Vratislav, Tbilisi, ale už i USA
Ústav v gruzínském Tbilisi přes obrovské potíže přežil dobu rozpadu Sovětského svazu a dnes se pod jménem Eliavův ústav stává nadějí pro pacienty z celého světa, na které přestala účinkovat antibiotika a již se ocitli v nebezpečí života.
Podobnou renesanci zájmu o své služby prožívá i druhé podobné pracoviště Institut imunologie a experimentální terapie Polské akademie věd ve Vratislavi. Zájem o „východní pavědu“však stoupá i na Západě, ve Spojených státech byla v roce 2006 povolena léčba několika bakteriofágními preparáty.
Lékaři z Tbilisi či Vratislavi na otázku, co brání většímu rozšíření této účinné léčby, odpovídají většinou shodně, že to nejsou ani tak rizika, která spočívají v nutnosti přesně určit původce infekce.
„Jednak se lékař stydí říct, že neví, co jsou bakteriofágy,“uvedl před časem pro Českou televizi profesor Andrzej Gorski, vedoucí vratislavského Centra fágové terapie. „Navíc antibiotika jsou mnohem dražší, takže jejich prodej přináší farmaceutickým firmám vyšší zisk. Fágy jsou naproti tomu neobyčejně levné, což může být paradoxně jejich nevýhodou.“
Kvůli častému používání antibiotik roste počet případů, kdy přestávají účinkovat. Část odborníků vidí šanci v léčbě, kterou kdysi v Sovětském svazu upřednostňoval J. V. Stalin – v léčení bakteriofágy.