„Moji dědové bojovali na frontě“
Román Porodní bába, který vydalo v českém překladu nakladatelství Argo, se odehrává mezi lety 1944 a 1945 za laponské války v oblasti Pečenga na severu dnešního Finska, Norska a Ruska, ve které proti sobě stáli bývalí spojenci Finsko a Německo.
Co vás vedlo k tomu, psát právě o tomto tématu?
Ve Finsku, když se mluví o válce, zmiňuje se obvykle zimní nebo pokračovací válka (konflikty mezi Ruskem a Finskem – pozn. red.), ale o tom, co se dělo v Laponsku, slyšíte velmi zřídka. Když jsem se přestěhovala na jih, doslova mě šokovalo, kolik lidí nemělo ani ponětí o tom, že celá vojenská obrana v Laponsku byla dána k dispozici Němcům nebo že poté, co se situace obrátila, bylo celé Laponsko vypáleno, evakuováno přes sedmnáct tisíc lidí a neskutečné množství dobytka. Tahle nevědomost je přitom zvláštní právě z toho hlediska, že laponská válka zasáhla do velké míry civilní obyvatelstvo.
Skrývá se za zrodem této knihy nějaký konkrétní příběh?
Je to spíš sled příběhů. Téma jsem nosila v hlavě dlouho. V dětství jsme si hrávali na zbytcích rozpadlých německých opevnění, oba moji dědové bojovali na frontě a vyslechla jsem od nich spoustu historek, po babičce se zase dochovaly dopisy z doby pokračovací války. Opravdovým spouštěčem se ale stala nedávná výprava do Laponska s mým tehdejším přítelem. Ztratili jsme mapu a pak jsme se ztratili i my. Byla nám zima, takže když jsme narazili na opuštěnou chatu, vlezli jsme do ní oknem. A to je ta chata Mrtvého muže z knihy. Má svůj reálný předobraz. Byl to nepopsatelný zážitek: jako by se čas zastavil a my se ocitli v úplně jiné době, na stole ležel nějaký deník psaný v norštině, ničemu z něj jsem nerozuměla, ale tehdy se mi v hlavě začal odvíjet příběh Porodní báby a už po cestě domů jsem začala s psaním. Současně jsem chtěla napsat příběh velké lásky za okolností, které ji prakticky neumožňují.
Proč jste zvolila pro hlavní hrdinku zrovna povolání porodní báby?
Chtěla jsem takovou ženskou postavu, která měla možnost proniknout na různá místa, což pro ženy v té době rozhodně nebyla samozřejmá věc. Kladla jsem si otázky jako: co kdyby mohla provádět strašlivé věci a nikdo ji za to netrestal? Ba co víc, co kdyby ty věci byly dovolené, nebo dokonce podporované? Co je to za člověka, který je provádí? Plní pouze rozkazy? Má na výběr? Hr- dinka románu stojí od dětství na okraji společnosti, nadávají jí do rudého bastarda kvůli tomu, že její otec byl za občanské války přívrženec rudých. Zároveň v sobě odhalí dar léčit, od porodní báby Aune se naučí tajům bylin, zaříkávadlům a podobně. V ostatních její odlišnost budí strach, ji naopak toto outsiderství posílí, dodá jí odvahu pustit se vlastní cestou, protože nemá co ztratit a je jí v podstatě jedno, co si kdo myslí. Řídí se instinkty a jedná svéhlavě.
Porodní bába bývá označována za historický román. Jak jste k látce přistupovala vy?
Jsou autoři, kteří tvrdí, že by se mělo psát jen o současnosti, já si to nemyslím. I když píšu o historii, píšu to z hlediska současných morálních hodnot. Kniha má silný faktografický základ, většina událostí se někdy někde stala, ale zbytek je fikce. Autor si vždy něco přimyslí, propojí vše do určitého sledu. Samozřejmě jsem strávila hodiny a hodiny v nejrůznějších archivech, pročítala dobové dokumenty, dopisy a promlouvala s pamětníky, ale čistě za historickou literaturu bych knihu neoznačila. Vím, že i v knihkupectvích měli potíže s tím, do kterého úseku ji zařadit, jedna z mož- ností prý dokonce byla Cestování Laponskem. Práce se zdroji byla nicméně velmi náročná, mnoho dobových záznamů bylo zničeno, mnoho věcí se ani nikdy nezaznamenalo, v tom případě mi hodně pomohla svědectví žen, které buď prošly vězeňským táborem, nebo se nějak zapletly s Němci. Pro většinu z nich je to dodnes tabu, cejch, který si s sebou nesou, a přimět je o tom promluvit stálo hodně úsilí a času. Ale vyplatilo se to. Jsou to neskutečně silné příběhy.
Román Porodní bába finské autorky Katji Kettu (1978) vzbudil ve světě senzaci. Drsnou i groteskní formou hovoří o jednom ze severských tabu: spolupráce Finska s nacisty za druhé světové války.
Na podzim má premiéru filmové zpracování Porodní báby. Ujal se ho režisér, který mimo jiné režíroval film Očista na motivy románu Sofi Oksanenové. Jaký je váš postoj k filmu Porodní bába?
Odlišnost hlavní hrdinky budí strach, ji naopak outsiderství posílí, dodá jí odvahu jít vlastní cestou.
Do příprav filmu jsem byla zapojená od začátku. Spolupracovali jsme s režisérem Anttim J. Jokinenem na scénáři. Předně mám radost, že je příběh zfilmován, také že se na snímku podílí jedni z nejlepších finských filmařských odborníků a herců, jako je Elina Knihtilä nebo Tommi Korpela. A obrovskou radost mám z ocenění na festivalu v Šanghaji, kde Krista Kosonenová obdržela cenu za nejlepší ženský výkon v hlavní roli. Na uvedení filmu se moc těším a doufám, že jej uvidí i čeští diváci.