Písař „fixloval“zprávu o upálení Husových žáků
olomoUC Šest set let se dařilo olomouckým měšťanům maskovat rozporuplné zákulisí procesu, při němž v létě roku 1415 upálili dva příznivce mistra Jana Husa. Spekulace až nyní ukončil místní historik a ředitel okresního archivu Bohdan Kaňák. Zjistil, že se olomoucký písař v 15. století nejspíš snažil „ohnout“fakta.
Do Olomouce dorazila dvojice mladých stoupenců Husova učení z Prahy, další přívržence tu však hledala marně. Měšťané patřili do tábora jeho tvrdých odpůrců. Mladíci se však svými názory netajili. Brzy tak stáli před soudem a coby kacíři skončili na hranici. Událost popisuje Památná kniha olomoucká. „Jinak svědomitý olomoucký písař Václav z Jihlavy uvádí, že k upálení došlo v sobotu 13. července 1415,“popisuje Kaňák.
Písař tragickou smrt obou mládenců vylíčil jako legitimní soudní proces. Vinu mladíků měl posuzovat jak církevní, tak světský soud. „Navíc podle písaře stanovili dobu upálení až na osmý den po smrti mistra Jana Husa. Vytváří se tak dojem, že mezi procesem a popravou uplynul přiměřený čas,“zdůrazňuje historik.
Jenže tuto verzi boří jiný historický dokument – stížnost rektora Karlovy univerzity Brikcího z Budy. „Rektor v listu z 8. července 1415 litoval především smrti studenta Uni- verzity Karlovy Jana. Pokládal ho za upřímného, horlivého vyznavače Božího zákona,“upozorňuje Kaňák.
První muž pražské univerzity tedy o popravě věděl už 8. července. Proč tedy Václav z Jihlavy píše, že Husovi přívrženci zemřeli až o pět dní později?
„Je samozřejmě možné, že se spletl. Zápis o upálení mladíků pořídil až v roce 1430. Zdá se však, že to mohlo být i jinak,“míní Kaňák.
Rektor totiž na rozdíl od písaře kauzu nepopisuje jako obvyklý soud. „Olomoučané podle rektora s mladíky udělali doslova krátký proces: v půldenní lhůtě je stačili zajmout, vyslechnout na mučidlech, odsoudit, uvrhnout do nenasytných plamenů hranice a upálit je jako pověstné a usvědčené kacíře,“říká historik.
Podle tehdejšího práva bylo upálení pro kacíře přiměřeným trestem. Ovšem zběsilý průběh procesu byl podle Kaňáka v rozporu s obvyklou praxí olomouckého soudu. „Dodnes lze žasnout nad pohotovostí olomoucké justice v této závažné kauze a ptát se, zda se celý případ nepodobal spíše lynčování. A to i navzdory tomu, že tvrdý postup zpětně schválil kostnický koncil,“míní historik.
Kaňák má za to, že rozpor mezi zápisem Václava z Jihlavy a stížností pražského rektora dodnes upozorňuje, že se olomoucký písař nejspíše snažil zakrýt živelné odsouzení Husových přívrženců, jež nerespektovalo tehdejší procesní pravidla.