Účet za ovládnutí ústavu pro studium totality; pro koho?

Zvlastních i cizích dějin to víme dobře: účet za chybná rozhodnutí vždycky přijde. Otázka je, kdy a zda dostihne toho, kdo vše způsobil. Platí to v politice a platí to i ve způsobu, jakým účtujeme se svou vlastní (malou) českou minulostí. Soud nyní rozhodl, že známý historik zabývající se moderními dějinami a někdejší náměstek Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Eduard Stehlík byl ze svého náměstkovského postu před rokem vyhozen protiprávně. Na řadě bude další soud, v němž jiný soudce rozhodne o oprávněnosti výpovědi někdejšího ředitele Daniela Hermana. Je nyní docela pravděpodobné, že rozhodne podobně.

Kdo se pak bude zodpovídat za chyby, za poškození prestiže obou pánů, a kdo bude platit odškodné, neboť celá ta taškařice bude stát pořádné peníze (o prestiži ústavu samého nemluvě)?

Někdo řekne, že proti tomu, co se prošustruje jinde, jde o pakatel. Má i nemá pravdu. Podobné věty však zpochybňují jakýkoli pokus o řádné hospodaření. Tím spíše, že právě někdejšímu Hermanovu vedení bylo později vytýkáno neekonomické hospodaření a údajné navyšování platů na poslední chvíli. A to paradoxně těmi, kteří jsou za nynější soudní lekci odpovědní.

A kdo to je? Samozřejmě, historika Stehlíka (neoprávněně) vyhodila nynější ředitelka Pavla Foglová. Tu však dosadila nově obměněná rada ústavu. A tu zase obměnil Senát poté, co se po volbách obměnil sám a moc získala levicová většina. Zkrátka a dobře, je to možná tak trochu účet za to, že jsme si zvykli více bořit než stavět, že za každou cenu zasahujeme i do těch věcí, které fungují. A je to problém obecný. Každá nová politická garnitura má pocit, že vše, co vybudovali jejich poražení protivníci, je třeba zbořit, a ještě navíc zadupat do země. Pak se nedivme, že veřejnost takové politiky nevolí. A protože to tak dělají skoro všichni, volí tolik těch, kteří o sobě tvrdí, že politiky nejsou. Je to závažný problém – levice nepochopila, že potřebuje pravici, a naopak; že vítězové (slovy italského spisovatele Curzia Malaparta) mají mít v úctě bohy i modly poražených.

Což je jen obecné shrnutí, které nesmí mít vliv na to, aby konkrétní peníze platili konkrétní lidé. Nebylo by špatné, kdyby to tentokrát vyšlo.

Navíc nejde jen o jednorázovou záležitost – rada ústavu právě nyní rozhoduje o novém řediteli, a nebylo by špatné vybírat tak, aby se předešlo dalším nesmyslným sporům.

To znamená vybírat ne podle něčí objednávky, ale podle rozumu.