Pro Peera Gynta jiný konec není než potupné roztavení

Bodavou satirou Henrika Ibsena Peer Gynt se teleportuje letošní ročník činoherního herectví brněnské JAMU ve Studiu Marta do Norska 19. století. V říjnové premiéře bádají o pravé podstatě mladého muže, který se přirovnává k cibuli. Odkrývají vrstvu po vrstvě. Snad vládcem trollů chce se stát, na své cestě životem ale není pořád rád.

Pro režiséra Michala Moravce a dramaturga Vojtěcha Balcara Peer Gynt představuje jejich absolventské projekty. Režisérské i dramaturgické provedení vane svěže jako vítr bičující norské fjordy. Energie, kterou vkládají herci do pohybu, klouže v hladkém souznění s rýmovanou jevištní mluvou po vlnách Severního moře. Přední a boční část scény tvoří surové dřevo, jako symbol hlubokých evropských lesů.

Jan Lukeš a Hynek Tajovský hlavní postavu sdílí. Lukešův Gynt 1 tělesností zhmotňuje samolibý chtíč vymlouvat lidem „díru do hlavy“na cestách vedoucích odnikud nikam. Zdá se, že Tajovského Gynta 2 plodí pouze sny a fantazírování toho prvního. Ke konci se pravidlo stírá. Z Lukešova pojetí cáká testosteron, což ostře kontrastuje s vnitřní nejistotou. Tajovského roztomilost malého kluka vyvěrá ve vzpomínkách. Monika Tomková jako Gyntova matka Äse a Knoflíkář Kamila Bačovského do vedlejších rolí vtiskávají sympatie a výraznost. V programu k inscenaci píšou, že je Peer Gynt satirický, romantický a psychologický. To o něm povídají jiní. On kvůli ustavičnému bájení, lhaní a předvádění nemá čas poznat sebe sama. Není až tak moc špatný, aby se propadl do pekla, ba ani tak dobrý, aby se těšil na spasení v nebi, neboť se celý život bojí rozhodnout, kým se chce stát. Proto se hodí akorát k recyklaci.