Domácí na eurostadionu

Proevropští politici neumí prodat výhody členství v EU, slyšet je tak hlavně jeho kritika

Volby do Evropského parlamentu (EP) se často označují za druhořadé. Ve skutečnosti jde o politologický terminus technicus, jenž je vztažen k volbám do národního parlamentu, popřípadě k volbám prezidentským, konkrétně v zemích, kde má prezident opravdu silné postavení. Volby jiných stupňů ve srovnání s těmito „prvořadými“skutečně tak velký význam nemají, což však vůbec nemusí znamenat, že by nestály za pozornost. A často si zaslouží pozornost docela velkou.

Eurovolby v České republice dosud trpěly nízkou volební účastí a též na intenzitě kampaní bylo znát, že strany zde spíše škudlí. Ostatně, žádné peníze za držení mandátů v Evropském parlamentu přímo nedostávají, pouze relativně malou částku 30 korun za každý hlas.

Což o to, ani letos volební účast do žádných závratných výšin asi nevyletí. Nicméně patrně daleko více než v minulých letech eurovolby poslouží jako ostrý test příštího hlasování do Poslanecké sněmovny – jak z hlediska prezentovaných témat, tak možného přeskupení voličské přízně či (re)startu nových subjektů.

Hlavní evropská témata

Hlavní témata letošních voleb jsou z probíhající kampaně zřejmá: migrace (migrační pakt), Green Deal (specificky elektromobilita a vytěsňování spalovacích motorů), přijetí eura a samozřejmě též válka na Ukrajině. Popřípadě obecněji fungování Evropské unie a pravomoci členských států. Avšak zmíněná obecnější linie úzce souvisí s konkrétními tématy.

Poněvadž zachování práva veta členského státu valná část voličů vnímá v praktické rovině práva veta na přísun migrantů či jako potenciální závoru před příliš rychlým příjezdem elektromobilů, pro většinu Čechů (zatím?) příliš drahých a nepraktických. Green Deal neboli silný tlak na dekarbonizaci v politické komunikaci figuruje rovněž jako jeden z hlavních viníků vysokých cen energií.

A navíc, zmíněné okruhy jsou vlastně už dlouho zároveň hlavními tématy vnitropolitického zápasu. V eurovolbách tradičně o hlasování voličů rozhodovala především domácí situace, nicméně novinku znamená právě rozšíření průniku množin mezi zdejším politickým hřištěm a eurostadionem. Jako výrazně domácí lze totiž nyní identifikovat snad pouze důchodovou reformu. A evergreenem zdejších politických sporů je dohadování, kdo a v které vládě cosi v Bruselu prosadil (či nedokázal prosadit) a nyní se k plodům svého působení buď hlásí, nebo se k nim nezná a jeho oponenti mu předhazují vinu nebo změnu postojů.

Mixování a prorůstání voleb

Popsaný mix či prorůstání zároveň odráží velmi hlubokou míru evropské integrace. Čistě domácí témata už opravdu skoro neexistují. A i národní vlády, bez ohledu na právo veta, dávno o řadě podstatných záležitostí pouze spolurozhodují, nic víc. Skutečný význam domácích voleb prvního řádu tedy tak jako tak klesá, z čehož však ještě neplyne, že automaticky roste reálná váha voleb evropských. Evropská unie totiž představuje velmi spletitý organizační a kompetenční mechanismus, kde má stále hlavní slovo dohoda národních vlád. Ovšem složitě dosahovaná a nutně hodně kompromisní.

Trochu paradoxně však zároveň platí, že čím je daná problematika nebo instituce, kam se volí, komplikovanější, tím je apel na voliče prvoplánovější a notně zjednodušující. Což se týká i tzv. proevropských sil, které si dosud často vystačily s tím, že být pro EU je prozápadní, a tudíž správné a sexy. Mají pak ale problém vysvětlit a obhájit nějaké propracovanější stanovisko, vystavěné na nějaké sadě plusů a minusů. A špatně zvládaná migrace spolu s masivním tlakem na dekarbonizaci dlouhodobě srážejí v očích Čechů unijní kredit.

Čistě domácí témata už opravdu skoro neexistují. Národní vlády dávno o řadě podstatných záležitostí pouze spolurozhodují, nic víc.

Motoristé sobě ve Štrasburku Green Deal nezastaví

I proto nalézá sluchu hlavně kritika, nejen EU, ale i pětikoaliční vlády. Kateřina Konečná má tudíž šanci obhájit mandát díky uskupení Stačilo!, založeném na ostré verbální negaci Fialova kabinetu. Tomio Okamura, tísněný z jedné strany hnutím ANO, z druhé právě Konečnou, vsadil na spolupráci s Trikolorou a též s Petrem Machem, euroskeptikem klausovského střihu. Samotný Václav Klaus však veřejně podpořil někdejšího automobilového závodníka a prezidenta Jaguar klubu ČR Filipa Turka, superlídra společné kandidátky Přísahy Roberta Šlachty a strany Motoristé sobě, jenž svým politickým angažmá prý zahajuje tažení za záchranu spalovacího motoru. Některé průzkumy mu dávají šanci na úspěch. A Turek i Mach mohou každopádně odloupnout cenná procentíčka ODS, a tedy koalici Spolu.

I kdyby však Turek v europarlamentu jakkoliv šlapal na plyn tamní debaty, s dalšími osudy spalovacího motoru na evropském kontinentu sám moc nehne. Ostatně, šířeji vzato, pokud euroskeptické proudy v eurovolbách posílí, což se předpokládá, většinu v EP stejně nezískají a většina evropských vlád zůstane prounijní. Případný dílčí úspěch tzv. euroskeptiků jim ale může zajistit rozlehlejší prostor na domácí hrací ploše, zvláště když na ní nebudou nuceni příliš měnit program nebo témata.