20 let v Evropské unii: Východ dohání západ
Z hlubokého podprůměru na dohled těm nejlepším. Tak lze hodnotit hospodářský vývoj států, které vstoupily do Evropské unie po roce 2000, za poslední dvě dekády.
Byť vývoj není úplně rovnoměrný, dá se hovořit o úspěchu podpořeném masivním přerozdělováním peněz od bohatších zemí směrem k těm méně rozvinutým. Čísla hovoří jasně: zatímco v roce 2004 se ekonomická úroveň středoa východoevropských států pohybovala nejčastěji na úrovni 50 až 60 procent eurounijního průměru, dnes je to 70 až 90 procent. Takzvaná kohezní politika EU, jejímž cílem je zmenšování hospodářských rozdílů mezi jednotlivými částmi Unie, je optikou čísel jednoznačně úspěšná.
„Evropa vás v mnoha oblastech posílila, ale i vy jste posílili Evropu (...) Hlas Evropy je i díky vám na globální scéně mnohem silnější,“vzkázala minulý týden předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová deseti státům včetně Česka, které před dvaceti lety – přesně 1. května 2004 – vstoupily do Evropské unie.
Konkrétně Česko se z ekonomického hlediska během dvaceti let posunulo z úrovně 80 procent evropského průměru na 91 procent. V hodnotě hrubého domácího produktu na hlavu již Česká republika předehnala Řecko, Portugalsko i Španělsko. Česko ovšem mezi „novými“členy EU v době vstupu patřilo mezi relativně rozvinutější státy. Ještě většího skoku v růstu životní úrovně dosáhly země, které začínaly z nižší srovnávací základny, zejména Rumunsko a Bulharsko či pobaltské země.
Pozor na odliv obyvatel, varuje Komise
Detailní zpráva Evropské komise (EK) z loňského roku hodnotící ekonomický vývoj EU poukazuje i na problémy, které působí zaostávání některých regionů. Jmenovitě jde o koncentraci technologicky vyspělých odvětví náročných na kvalifikovanou pracovní sílu do malého počtu zejména metropolitních oblastí. Tím se odlehlejší oblasti dostávají mimo hlavní proud rozvoje.
Podle EK je z dlouhodobějšího hlediska pro perifernější regiony nicméně největším problémem negativní demografický vývoj, tedy úbytek obyvatel. Tato hrozba se týká většiny středo- a východoevropských států, nejvíce pobaltských zemí, Bulharska a Rumunska. Některé regiony ve jmenovaných zemích během posledních dvaceti let přišly o více než pětinu obyvatel.
Na základě těchto trendů EK vytipovala oblasti náchylné k pádu do „pasti deprese“– mezi ukazatele použité k této analýze patří třeba klesající počet lidí v produktivním věku, vystěhovalectví mladých lidí či špatná úroveň vysokého školství. K těmto oblastem se řadí vedle většiny rumunských a bulharských regionů například i východní část Polska, většina bývalé NDR, jižní Itálie, severní Francie či části Španělska.