Concorde narazil na ropný šok
Nadzvukový concorde býval výkladní skříní společností British Airways a Air France. Elegantní letoun, který zvládl trasu mezi Evropou a východním pobřežím USA za tři hodiny, ale nikdy nesplnil sny o masovém rozšíření. Dálkové trasy totiž ovládly pomalejší, ale úspornější velkokapacitní stroje. Labutí píseň concordů pak přišla po tragické nehodě v červenci 2000, poslední pasažéry svezl stroj v barvách British Airways od zítřka přesně před dvaceti lety – 24. října 2003.
Stroj s označením G-BOAG, zalétaný v dubnu 1978, se tehdy ve čtvrt na čtyři odpoledne přiblížil k pobřeží Anglie a podle předpisů přešel na podzvukovou rychlost. Po bezmála 28 letech se tak uzavřela éra pravidelných komerčních supersonických letů, již vedle slávy a luxusu provázely také ekonomické potíže i jedna osudová tragédie. Concorde, který měl otevřít cestu novému způsobu cestování, totiž přišel na svět ve špatnou dobu, kdy ropný šok raketově zvedl ceny paliva.
A toho žíznivé motory Rolls-Royce Olympus nadzvukového stroje spolykaly opravdu hodně, během letu z Evropy do USA
zhruba 75 tisíc litrů. Obří Boeing 747 sice na podobnou cestu spálí přibližně o třetinu paliva více, také se do něj ale vejde až pětkrát tolik cestujících. Není proto divu, že z ekonomického hlediska nebyl concorde žádné terno, přestože na jeho pořízení dostali oba jeho provozovatelé státní dotace a letenky stály mnohem více než na pomalejší stroje.
Ještě v 60. letech to přitom vypadalo, že nadzvukové dopravní létání čeká velká budoucnost, vhodný stroj se pokoušeli vyvinout
v USA i Sovětském svazu. Pozadu nechtěli zůstat ani tradiční evropští výrobci, kvůli překonání technických obtíží i redukci velkých nákladů dokonce vlády Francie a Spojeného království pohřbily tradiční řevnivost a na náročném projektu začaly spolupracovat. Dohodu o společném financování podepsali zástupci obou zemí na podzim 1962. První prototyp elegantního nadzvukového stroje vzlétl začátkem března 1969, zhruba dva měsíce po sovětském konkurentovi Tu-144.
Trvalo ale ještě skoro sedm let, než se concordy v lednu 1976 objevily na běžných linkách. I v tomto případě je totiž o pár týdnů předběhl sovětský letoun, přezdívaný pro nápadnou podobu s britsko-francouzským strojem „concordski“. V polovině 70. let ale už bylo zřejmé, že nadzvuková éra dopravního letectví nepřijde, zejména když americký boeing už pár let předtím uložil své plány v této oblasti k ledu a vsadil na velkokapacitní Jumbo Jet pro zhruba pět stovek cestujících.
Z velkých plánů tak nakonec bylo jen 20 vyrobených concordů. Šest vzniklo během vývoje a o zbylých 14 se napůl podělily Air France a British Airways.
Concordy si najímaly i cestovní kanceláře pro charterové lety a při jednom z nich se 25. července 2000 jeden z letounů při startu z pařížského letiště zřítil. Zahynulo tehdy 109 lidí na palubě a další čtyři na zemi, pro pověst do té doby bezpečných strojů to byla katastrofa. Do služby se navíc vrátily jen krátce po útocích z 11. září 2001, kdy zájem o leteckou přepravu opadl. A tak se už na jaře 2003 oba provozovatelé rozhodli poslat concordy do muzea.