Rus na Měsíci do 20 let? Iluze

Ruský lunární modul Luna 25, který Moskva vyslala k Měsíci v srpnu, ztroskotal. Země ale navzdory neúspěchu, západním sankcím a slabému zájmu o kosmonautiku doufá v nový milník v dobývání vesmíru. A jednou i v základnu na zemské družici. V roce 2040 to vš

Ruská vesmírná agentura Roskosmos minulý týden zveřejnila předběžné výsledky vyšetřování příčiny havárie lunárního modulu Luna 25. Sonda měla v polovině letošního srpna přistát v oblasti jižního pólu Měsíce, kde by pátrala po vodě a analyzovala půdu.

Během brzdného manévru došlo podle zprávy k selhání palubního počítače. Kvůli této chybě systému modulu nedošlo k včasnému ukončení manévru při dosažení plánované rychlosti a Luna 25 se roztříštila o měsíční povrch.

Pozůstatky modulu se nachází na vnitřním okraji kráteru Pontécoulant G, přibližně 400 kilometrů od zamýšleného místa přistání, přičemž náraz vytvořil nový, zhruba desetimetrový kráter.

Roskosmos již oznámil, že kvůli havárii modulu dojde k odložení startu misí Luna 26 a Luna 27. Ještě letos v srpnu přitom šéf agentury Jurij Borisov oznámil, že Luna 26 odstartuje v roce 2027 a následující sonda o rok později. Dochází tak k posunutí první etapy ruského lunárního programu, který předpokládá vybudování základny na Měsíci. Podle tříetapové koncepce z roku 2018 k tomu mělo dojít okolo roku 2040. To je však nejen kvůli havárii Luny 25, ale i řadě dalších faktorů nesplnitelný plán.

„Havárie Luny 25 je velká škoda. Ale dají se z ní také získat zkušenosti, které se v budoucnu budou hodit při projektování kosmických aparátů a řízení jejich letu,“říká v rozhovoru pro LN známý ruský popularizátor kosmonautiky Filip Těrechov.

„Následující modul Luna 26 bude orbitální sondou. Všechny její etapy letu Luna 25 absolvovala. Ale modul Luna 27 má na povrchu Měsíce přistát a nemůže využít zkušenosti, které by se získaly při přistání Luny 25. Není vyloučeno, že bude nutné měnit úkoly modulu. Před přistáním sofistikované sondy se musíme přesvědčit, že jsme se naučili přistávat na Měsíci,“vysvětluje expert.

Těrechov doufá, že neúspěch Luny 25 dá ruské kosmonautice potřebný impulz, poučí se z chyb a moduly budou létat k Měsíci pravidelně. Upozorňuje však i na negativní scénář. „Na druhou stranu může dojít ke ztrátě zájmu a zpomalení prací na následujících sondách. To by byla velká škoda a bylo by to krátkozraké,“dodává.

„Návrat na Měsíc je jeden z nejzajímavějších cílů kosmonautiky. Ruský lunární program vypadá racionálně a atraktivně,“popisuje ruský expert, proč se Rusko zaměřilo na sousední vesmírné těleso.

„Nejzajímavějším regionem je jižní pól, kde se pod povrchem má nacházet led. Jak složité bude ho těžit a následně využívat? To je velmi zajímavé. Následovat bude projekt Mezinárodní lunární výzkumné stanice (ILRS), základny z několika modulů, který vypadá promyšleně,“doplňuje Těrechov.

Mezinárodní výzkumná lunární stanice je projekt Čínské národní vesmírné agentury (CNSA) a Roskosmosu. Předpokládá, že společná základna by měla být umístěna přímo na povrchu Měsíce a podle hlavního inženýra CNSA Li Kuo-pchinga by měla být završena v roce 2040.

Komerční starty zhatily sankce

Těrechov přiznává, že na ruskou kosmonautiku tvrdě dopadly zahraniční sankce. Roskosmos především přišel o lukrativní komerční zakázky na vysílání zahraničních družic na oběžnou dráhu Země. Letos ruská raketa v rámci jediného startu vynesla pouze dvě cizí družice, pokud nebudeme počítat běloruský satelit – PHI-Demo Spojených arabských emirátů a malajsijskou A-SEANSAT-PG1. V roce 2021 přitom byla víc než třetina startů ruských raket na orbitu pro zahraniční zákazníky.

„Evropská kosmická agentura odpojila teleskop eROSITA, který se nachází na kosmické observatoři Spektr-RG. Nyní se lidstvo dozví o tom, co svítí na nebi v měkkém rentgenovém záření později a z jiného zařízení. O šest let později poletí na Mars evropský rover Rosalind Franklin. A to jsou pouze restrikce, které se dotkly vědecké spolupráce. Prakticky jsou zastaveny komerční starty. Je nutné hledat součástky pro nové kosmické aparáty. Naštěstí partnerství na Mezinárodní vesmírné stanici pokračuje. Je to důkaz toho, že země mohou spolupracovat dokonce během politických neshod,“říká ruský popularizátor kosmonautiky.

Země těží ze slavné minulosti, to je ale málo

Rusko se považuje za dědice Sovětského svazu, a to i v případě kosmického programu. Na Jurije Gagarina, konstruktéra Sergeje Koroljova či prvního muže ve volném vesmírném prostoru Alexeje Leonova (a případně první ženu ve vesmíru Valentinu Těreškovovou) jsou hrdí. Zájem o kosmonautiku je v Rusku ale střídmý.

„V roce 2000, když jsem byl ještě školákem, jsem byl na školní vědecké konferenci na jedné přední ruské technické univerzitě. Bylo tam i setkání s Koroljovovým

kolegou Borisem Raušenbachem a kosmonautem Alexandrem Serebrovem. Na co se jich ptali posluchači? Jestli viděli UFO a jestli byli Američané na Měsíci. Uplynulo třiadvacet let a lidé se mě nejčastěji ptají na stejné věci. Ale vidím zájem i o základy astronomie, například jak se Měsíc točí okolo své osy a proč je k nám otočen vždy pouze jednou stranou. V Rusku se dlouho ve školách astronomie nevyučovala, proto často musím vysvětlovat úplné základy. Je ale dobře, že se o to lidé zajímají, že se nestarají jen o to, co mají pod nohama,“kvituje Těrechov.

Ruský popularizátor věří, že zvýšit zájem o kosmonautiku může nový průlom. „Přistání Apolla 11, Gagarinův let do vesmíru, vyslání Sputniku 1 do vesmíru, to vše vyvolalo růst zájmu o vesmír. Někteří popularizátoři kosmonautiky se objevili díky Elonu Muskovi. Start rakety Starship vyvolává zájem dětí o vesmír po celé planetě. I Rusko má potenciálně převratné projekty. Ten nejvýznamnější je jaderný kosmický remorkér Zevs. Jeho start bude novým milníkem v dobývání vesmíru,“je přesvědčen Filip Těrechov.