Cesta do Paříže je otevřená. A postříbřená
Dvojitá radost Prskavce: druhé místo na MS i letenka na hry. Naděje na olympijský dvojboj žije.
Poslední mistrovství světa, které předchází olympijským hrám, je považováno za nejtěžší závod, jaký mohou vodní slalomáři s výjimkou bojů pod pěti kruhy absolvovat. „Předolympijský šampionát bývá pokaždé extrémní, protože tu jde i o postup na hry. Všichni na něj ladí formu dlouhé měsíce a jsou pak maximálně připraveni,“vykládá Jiří Prskavec starší, otec a trenér české hvězdy.
Enormní nervozita se odráží ve tvářích závodníků. „Ale Jířa se na vypjaté závody vždy uměl zkoncentrovat,“poukazuje kouč.
Na MS v Londýně 2015 vybojoval jeho syn zlato.
O čtyři roky později v Seu stál na nejvyšším stupni znovu.
A nyní, opět v Londýně, je mezi kajakáři stříbrný, když podlehl jen Britu Clarkovi, který má domácí trať dokonale načtenou.
„Od nervů jsem málem omdlela,“líčila manželka Tereza Prskavcová, jak vypjatý souboj to byl, zatímco Jiří Prskavec mladší
za cílem zářil: „Mám velikou radost. Z medaile a stejně velkou z olympiády.“
Nejenže získal pro hry v Paříži kajakářské místo pro Česko. Zároveň nasbíral v sezoně tolik individuálních bodů, že ve složité české nominační partii vybojoval tuto pozici rovnou pro sebe, na jméno.
Nechal tím za sebou všechny další uchazeče – Přindiše, Krejčího, Tunku či Hradilka – příslušníky mocné české kajakářské armády. Pojede na třetí hry v řadě.
„Toho si zatraceně cením, protože v naší domácí konkurenci je něco takového strašně těžké,“tvrdí muž, jenž od roku 2013 přivezl v každé sezoně z vrcholných akcí
alespoň jednu medaili. „Letošní bilancí jsem zopakoval rok 2013, kdy jsem měl také zlato z Evropy a stříbro ze světa,“říká. Tehdy byl dvacetiletý benjamínek. Teď je třicetiletý rutinér. A nemíní ve spanilé jízdě peřejemi ustat.
Brzká jistota olympijské účasti je z hlediska jeho plánů na nejbližší měsíce klíčová. Vidina pařížského dvojstartu na kajaku i kánoi totiž díky tomu dál žije.
V letošní sezoně, kdy se poprvé nominoval do reprezentace na obou lodích, absolvoval od května mamutí porci 52 závodních jízd. Únava se kumulovala. Už v průběhu roku se tedy s otcem rozhodli: „Pokud se na kajaku
nekvalifikuju na hry už letos, v olympijské sezoně do takového dvojboje nepůjdeme.“
Nemínil riskovat, že v jarní české kvalifikační sérii, skládající se ze čtyř závodů, by potom naháněl dvě olympijská místa najednou – a nemusel mít nakonec žádné.
„Při české kvalifikaci se finále kajaku jezdí vždy 25 minut po kánoi. Což je problém. Nebyl bych proto schopný specialistům kajakářům plnohodnotně konkurovat,“říká. „Letos se mi to sice povedlo, ale obě kategorie byly v mém podání takové poloviční. V olympijském roce bych neriskoval, že mi v souboji o jediné místo kvůli únavě z kánoe bude na kajaku nějaká ta setinka chybět.“Za současné situace se naopak při jarní domácí kvalifikaci může soustředit jen na kánoi, svoji vedlejší disciplínu. A tu pojede bez větší psychické zátěže. Vždyť prodrat se na hry i v ní by byl bonus.
„Naši specialisté na singlu (kánoi) jsou v mých očích lepší než já, ale těším se, že je trochu potrápím,“vzkazuje Rohanovi, Chaloupkovi a spol. A pokud by se dokázal probít do Paříže i s kánoí? „Tak by to tam šlo skloubit v pohodě, finále jsou tři dny od sebe.“
Rovněž před olympiádou v Tokiu těžil z výhody, že měl o své účasti jasno v desetiměsíčním předstihu. Díky tomu mohl v roce 2021 vystavět plán přípravy tak, že ladil jen na olympijský závod. I evropský šampionát tehdy absolvoval z plné přípravy.
Podobně pojme pouť do Paříže. „Mohu v zimě vyrazit na tři měsíce do Austrálie,“naznačuje, kde míní pobývat od ledna do března. Kdyby se musel soustředit na dubnovou českou kvalifikaci kajakářů, vracel by se určitě domů mnohem dřív a dost možná by místo daleké cesty k protinožcům zvolil pouze bližší tréninkovou distanci na Réunionu.
Na kempy do Austrálie přitom pravidelně jezdil před covidovou érou a vždy mu svědčily. Teprve následná covidová omezení jej opakovaně přiměla měnit zimní plány.
Skutečnost, že ke kajaku přibral i kánoi, byla pro Prskavce novou motivací do práce. „Trénink na singlu byl pozitivní pro Jířovu psychiku,“podotýká otec a trenér. „Na druhou stranu, co se závodů týče, je kánoe trošičku kontraproduktivní směrem ke kajaku. Dokud jsem to s Jířou nezažil na vlastní kůži, nedokázal jsem si představit, jak moc je to obtížné. Obdivuju Jessiku Foxovou nebo Mallory Franklinovou, které dokážou sbírat medaile v obou kategoriích.“
Pro českého obojživelníka je každopádně už teď středobodem dalšího dění datum 27. července 2024, kdy začnou soutěže vodních slalomářů na hrách v Paříži.
K němu bude nyní vše směřovat.