Tam na severu se děti budou mít líp
Nejlidnatější země Střední Ameriky, Guatemala, se potýká s propastnými sociálními rozdíly a extrémní zločinností. Vysoká emigrace, hlavně do USA, odsává ze země energičtější a schopnější část populace, podle kritiků to však guatemalské vládě vlastně vyhov
„Koukej, já vím, že by to tu chtělo trochu zmodernizovat... Ale zůstala jsem na to sama. Když mi syn řekl, že by rád zkusil štěstí ve Státech, nebránila jsem mu. Myslím, že tam bude mít lepší perspektivu než tady.“Zhruba padesátiletá majitelka penzionu ve městě Antigua Guatemala, někdejší metropoli Španěly ovládaného Generálního kapitanátu Guatemala, vypráví rodinný příběh o emigraci do USA klidným, nevzrušeným hlasem. Jemu podobných lze v dnešní Guatemale vyslechnout tisíce, či dokonce miliony.
Začala to občanská válka
Obyvatelé chudé středoamerické země hledí „na sever“, tedy do USA už hodně dlouho. Jejich exodus akcelerovala dlouhá občanská válka v letech 1960 až 1996, kdy proti vládě bojovaly různé levicové guerilly a vzhledem k nemilosrdným metodám obou stran měl tehdy lidský život v Guatemale hodně malou cenu. A ačkoli nyní v zemi vládne již čtvrtstoletí v podstatě klid, exodus Guatemalců pokračuje.
V USA aktuálně žije přes milion lidí guatemalského původu „s papíry“, a započteme-li odhad počtu těch, kteří do Spojených států pronikli ilegálně, vychází číslo asi 1,5 milionu. V pravidelně se opakujících emigrantských karavanách mířících skrze Mexiko k jižní hranici USA mívají Guatemalci vedle obyvatel Salvadoru nejpočetnější zastoupení.
Hlavně posílejte peníze
„Měli jsme tam už nějaké kontakty, syn šel v podstatě najisto... Tedy až na ty hranice, znáš to,“spiklenecky mrkne okem naše nová známá. Její José se usadil kousek od Los Angeles a zpočátku mu pomohli známí, kteří odešli už dřív. Absolvoval tak cestu podle obvyklého migračního vzorce, kdy nově příchozí obvykle míří do míst, kde se již zdržuje větší počet krajanů.
Guatemalští emigranti se v USA koncentrují do několika málo oblastí, z nichž nejsilněji je zastoupen jih Kalifornie. Následují, nikoli překvapivě, další oblasti jihu USA: Texas a Florida.
Zatímco v řadě jiných zemí by tak silná emigrace vesměs podnikavějších a schopnějších lidí do ciziny vytvářela tlak na úřady, aby s tím něco dělaly, v Guatemale tomu tak není. Jedním z důvodů je vysoká porodnost, jež stále dokáže demograficky „převážit“masivní odchod lidí do ciziny, a země proto netrpí vylidňováním či nedostatkem pracovních sil – ba naopak.
Podle údajů Guatemalské národní banky poslali Guatemalci žijící v zahraničí v roce 2021 svým příbuzným domů peníze v úhrnné hodnotě 15 miliard dolarů (v přepočtu zhruba 330 miliard korun, to je přibližně 20 procent guatemalského HDP – pozn. red.). O třetinu víc než v roce 2020. Mnozí kritici tvrdí, že tento stav guatemalské vládě v podstatě vyhovuje, neboť tyto tzv. remitence guatemalské ekonomice samozřejmě svědčí.
Je to perverzní systém
„Politické elity nechtějí s migrací nic dělat, vyhovuje jim to,“řekl listu Guardian Jean Paul Briere, bývalý šéf Komise pro migraci guatemalského parlamentu. „Proč by měli bojovat s korupcí, obřími sociálními rozdíly nebo zločinností? To všechno jsou věci, které lidi z této země vyhánějí pryč, a oni to potřebují. Hlavně potřebují vidět ty peníze, které emigranti pak posílají domů,“dodal.
Nejen guatemalský exodus tak budí mnohem větší vášně v hlavní cílové zemi, tedy v USA. Současná administrativa demokratického prezidenta Joea Bidena slíbila investovat na zlepšení životních podmínek v Guatemale, Hondurasu a Salvadoru přes čtyři miliardy dolarů výměnou za větší kooperaci v migračních otázkách, v politických kruzích středoamerických zemí se to však setkalo jen s vlažným zájmem.
„Je to perverzní systém,“shrnul téma Briere. „Místo aby tak velký počet lidí, kteří utíkají do ciziny za lepším, byl národní hanbou, emigranti se de facto stali naším největším exportním artiklem,“dodal.
Koření jako cesta k úspěchu
O pár dní později šplháme spolu se skupinou dalších na sopku Pacaya, tyčící se do výšky 2552 metrů nedaleko od metropole Guatemala City. Té metropole, jejímž okrajem jsme před týdnem projížděli a viděli přitom scény extrémní chudoby: slumy s obydlími stlučenými z plechu a kartonu, zástupy bezdomovců, všude záplavy odpadků. Jedním výrazem – lidský zmar.
Asi čtyřicetiletá Manuela, která sem přijela z města Quetzaltenango, představuje opačný pól guatemalské populace. Evidentně dobře situovaná dáma v kvalitním outdoorovém oblečení působí mezi ostatními cizinci jako zjevení a dobrou znalostí angličtiny pomáhá překlenout občasné jazykové problémy.
„Máme teď pár dní volno, zásilky jsou vypravené, tak jsme s manželem vyrazili na sopky,“vypráví, zatímco pod botami křupe láva a dým stoupající z kráteru vulkánu se přibližuje. „Obchodujeme s kardamomem (jehož je Guatelamala největším světovým producentem – pozn. red.), nejlíp nám teď jsou kšefty s Arábií. Hlavně Katařani od nás nakupují jako diví, tak jsme rádi...“
Vzpomínka na chudinské čtvrtě v Guatemala City se v tu chvíli zdá být hodně vzdálená, přesto mi to nedá: „Bylas tam někdy?“„Jasně, vím... Mě ale politika vlastně moc nezajímá. Nemusím se snad omlouvat za to, že se máme dobře, že ne?“