Farmafirmy nás vidí jako kolonie
Říká bývalý ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. Ve vztahu k farmaceutickým firmám taháme za hrozně krátký konec provazu
V jaké kondici Motol míří do nové omikronové vlny?
Je otázka, jak ta vlna bude skutečně vypadat. Podle některých odhadů pana profesora Duška z Ústavu zdravotnických informací a statistiky by mohla přijít skutečně gigantická vlna. Ale když se podíváme třeba na Francii, která si tím prošla, tak tam to nemocnice neplnilo. Bude to také o tom, jestli lidé z informací v médiích „nezblbnou“.
Je tedy na místě mírný optimismus?
Vím o tom, že v zahraničí občas lidé zahltí urgentní příjem. Ale nemocnice je pak posílají zpět domů. A to díky tomu, že se to nezachycuje v horních cestách dýchacích a dýchání je tak snazší. Na standardních covidových odděleních tak počty pacientů klesají, protože už nepotřebují kyslíkovou podporu. A ti, kdo jsou na jednotkách intenzivní péče, mají ke covidu navíc nějakou komorbiditu. I tak je ale omikron pořád neznámá.
Jak jste na tom z hlediska právě „JIPek“?
Vlastně nijak zvláštně. Máme sedm těžkých případů, což je pro nemocnici naší velikosti vlastně norma.
Zdravotníků v nemocnicích se testování netýká, tedy s výjimkou neočkovaných, ti se testují jednou týdně.
Nenaočkovaných zaměstnanců máme okolo tisícovky, celkem máme 6,5 tisíce zaměstnanců, takže kolem 15 procent. Ale jsou v tom i ti, kteří nemoc prodělali, a jsou tak v ochranné lhůtě. Reálně je to tak kolem 12 procent.
Personál byl v minulé vlně hlavní problém. Nemáte z toho obavy?
My se bojíme karantén. Omikron rozvrací západní Evropu tím, že jdou všichni do karantény. Zkrácení karantén a izolací na pět dnů je určitě výhoda. My jsme dokonce na Radě poskytovatelů zdravotní péče navrhovali, aby se karantény zrušily úplně. Ve chvíli, kdy už nezvládáme kvůli počtům nakažených trasovat, ztrácí karantény smysl.
Co říkáte na testování samotesty? Lidé se mají do karantény „uklidit“z vlastní vůle na základě pozitivního testu, o kterém vědí jen oni…
Omikron se teď šíří tak rychle, že populací proletí, i kdybychom se stavěli na hlavu. Měli bychom se k tomu tedy chovat spíše tak, že kdo má příznaky, zůstane doma.
Ale jen na základě samostestu. Už neplatí potvrzení přesnějšími PCR testy.
Na to jsem sám zvědavý. Samotesty mají poměrně vysoké procento jak falešné pozitivity, tak negativity. Je to otázka toho, jak dlouho ta vlna potrvá. Už se mluví o tom, že by virus přešel do endemické fáze, a už bychom to mohli hodit za hlavu.
Jak si představujete ten model bez karantén?
Doma zůstávají ti, kteří mají pozitivní PCR test nebo příznaky. Faktem je, že dnes se karanténa nařizuje na základě trasování, které se ale nutně musí zhroutit. Není to nikde na světě v silách hygieniků.
Jakou zkušenost máte v současnosti s farmaceutickými firmami?
Popravdě řečeno se chovají dost hnusně. Jak výrobce monoklonálních protilátek Regeneron firma Roche, tak výrobce vakcín Pfizer. Musím říct, že by to nejspíše chtělo nějaký zásah na evropské úrovni, protože to milé firmy poněkud přehánějí.
U Pfizeru máte na mysli tu půlmiliardovou zálohu, kterou po Česku chce za jejich nové antivirotikum paxlovid?
Zálohu, ale také následný doplatek dvou miliard. Ty podmínky jsou dost drsné, jejich styl je vyloženě vyjednávat z pozice síly. V poslední době to ale s farmafirmami zažíváme často, netýká se to jen covidu. Chovají se k nám jak ke koloniím a mně se to přestává líbit. Je to diktát, o podmínkách se nediskutuje. Taháme za hrozně krátký konec provazu.
Není to tím, že se často nenakupuje centrálně, ale skrze jednotlivé nemocnice?
Tím to není, český trh je zkrátka nezajímavý. Klíčové trhy jsou pro ně ve Francii, Británii, Německu či Itálii. Notabene s naší zveřejňovací mánií, kvůli které nám vždy napráskají ty nejhorší ceny. Centrální nákupy navíc kolabují, problémem jsou hlavně pro menší nemocnice, které nejsou na stejné startovní čáře jako ty velké. Pro Motol není problém splatnost 60 dní, pro malou nemocnici je to obrovský problém. Pokud dodavateli zaplatíte včas a rychleji, máte i lepší cenu. Svého času to za totality na sebe bral stát ve formě zdravotnického zásobování. Ale i tak riziko, že nemocnice nebude schopna včas platit, bere stát. Navíc, pokud bychom ceny i tak zveřejňovali, ani při centrálním nákupu přes stát lepší cenu nedostaneme.
Co máte tou mánií na mysli? Aktivisté propagující transparentnost za všech okolností nás dostali do situace, kdy máme nejhorší možnou pozici.
A to říkám z pozice člověka, který se obchodem s léky dlouho živil. Náš problém totiž je, že zveřejníme i cenu, za kterou nám to prodají. A to je průšvih, protože oni nám pak nikdy slevu nedají. Protože my ji zveřejníme a pak by ji chtěl každý.
Co elektivní péče, pořád odkládáte některé úkony?
Snažíme se vrátit co nejrychleji do klasického „vyhláškového módu“. Abychom přežili, musíme jako nemocnice totiž vydělat 15 miliard korun za rok. I když omikron nám to asi zase rychle rozmluví…
Co pro vás další rok s covidem znamená po finanční stránce?
Což o to s covidem, ale také s rekonstrukcí. Celé naše „modré“křídlo bude dělat novou fasádu a výměnu oken. To je 8000 oken. Musíme to udělat za provozu a nesmí nám klesnout výkonnost. To se ještě nikomu v Evropě nepovedlo, je to manažerský oříšek první třídy.
A co plánované onkologické centrum, které u vás chce stavět ministr Válek?
Pokud vím, tak letos se má vypsat výběrové řízení. Takže napsat projekt a připravit soutěž. To je další velká zátěž.
Spoléhat budete na peníze, které na to v EU vyjednala minulá vláda?
To ještě nevím. V Národním plánu obnovy to je, ale vím, že nový pan ministr s tím chce ještě něco dělat. Hovořilo se třeba o onkologickém centru v Karlovarském kraji, kde nyní žádné není. Především jsou tam ale šílené termíny. Postavené to musí být do konce roku 2025 a my právě načali rok 2022. Je to mimořádně napnutý termín.
Co říkáte na zprávu od VZP, že v podstatě vyčerpali finanční rezervy?
To je oblíbený boj mezi plátci a pojišťovateli. Pojišťovny se rády zaklínají pojistným plánem, což je jejich plán, kolik toho dostanou nebo vyberou. Ten vychází pravidelně z těch nejhorších makroekonomických výhledů. Ty se ale v reálu nikdy nenaplní. Vždycky je to lepší. Mám s pojišťovnami dobré vztahy a budu je mít i nadále. Ale jako šéf Asociace nemocnic tvrdím, že zásadně podstřelují odhad svých příjmů a přestřelují odhad svých výdajů. I po covidu mají pořád 60 miliard korun v zůstatcích.
Nicméně dlouhodobě mít problémy mohou, ne?
Ve zdravotnictví se používá hodně různých triků. Pojišťovny s oblibou přezálohují nemocnice před koncem roku, čímž jim klesne stav na účtech, který se vykazuje ke konci roku. A v lednu si to zase vyberou zpět. Tyhle triky už znám za ty roky snad všechny.
Opravdu ale problémy zdravotnictví vyřeší pouze přidání dalších peněz?
To asi ne. Covid nám ukázal jednu zásadní věc, která přetrvá i po něm: máme zatížené nemocnice, ale zdaleka ne tolik terén. Vím, že mě za to praktičtí lékaři a ambulantní specialisté nebudou mít rádi. V Česku bohužel platí fráze, že péči od čtyř hodin odpoledne do osmi hodin ráno drží jenom nemocnice. Covid ukázal, že to prostě nepůjde.
K čemu to vede?
Generuje to nepředstavitelné množství přesčasů. Průměrný doktor má pět až šest přesčasů za měsíc. To je prostě moc. Dám vám příklad od nás z Motola. V noci tu mám 97 doktorů. To je něco šíleného, to je ekvivalent dobře vybavené okresní nemocnice v plném počtu. Normálně bych tu přitom měl mít v noci 50 lékařů. Tu druhou půlku tu mám právě kvůli ambulancím.
A ambulance jsou v noci tak vytížené?
No jistě, otázka ale zní, proč chodí do ambulance zrovna do nemocnice? Nemocnice se má starat jen o své hospitalizované pacienty, jak je to normální v celém vyspělém světě. Ale to by v noci museli sloužit i praktici a ambulantní specialisté. Nikdo z nich to ale nedělá. Praktik pohotovost nemá. A není to ani covidový trend. Ženy nejdou v noci na gynekologii, jdou do nemocnice. Přitom je to blbost. Když vám třeba zaskočí kost v krku, jdete do nemocnice. Ale proč? Když máte v kraji třeba 200 specialistů ORL, tak jeden z nich v noci prostě slouží. Druhý den se prospí a jeho pacienty si přebere kolega. U praktiků totéž. Funguje to všude ve světě, jen v Česku ne.
Chování farmaceutických firem dosáhlo podle šéfa největší tuzemské nemocnice v Motole Miloslava Ludvíka kritické hranice. „Chovají se dost hnusně, jednají čistě z pozice síly. Chtělo by to nějaký zásah na evropské úrovni,“říká v rozhovoru pro LN.
Nejde se tedy s dotčenými stranami nějak domluvit? Držet otevřené ambulance také nemáte předepsáno.
Je pravda, že podle mého názoru spousta nemocnic drží zbytečně mnoho ambulancí. Přitom by měly provozovat jen ty superspecializované, ty „běžné“specializované už patří do terénu. Covid toto odhalil v plné nahotě. Každý tu musí dělat svou práci. Nemocnice zabezpečují péči 365 dní v roce 24 hodin denně, ale stejně tak by ji měl zajišťovat „terén“. Třeba v Bavorsku to funguje tak, že mají stanovené okrsky, v nichž se praktici nebo specialisté sejdou jednou za měsíc a rozhodí si noční služby. Vždy je tak nějaká ambulance k dispozici, byť pokaždé na trochu jiném místě. Musíme na podobný systém přejít také, nemocnice už to nedávají. Máme pět tisíc praktiků, to není vůbec malé číslo.
Ve vašich očích tedy praktik a specialista slouží klasické pracovní „osmičky“?
Kdo ví jestli. Takových hrdinů, kteří slouží od osmi ráno do čtyř odpoledne, reálně zas tolik nebude. A neslouží víkendy, berou si dovolené. To přece nejde.
Tématem ekonomiky je teď inflace. Jak se zakousne do vás?
Malé nemocnice jsou na tom pochopitelně ještě hůře, ale dám vám příklad z té naší velké. Naše náklady jsou zhruba z poloviny personální. Dalších 40 procent jsou léky a zdravotnický materiál. Zbylých 10 procent jsou energie a údržba. Inflace nad mzdami není, ale stát je zvedl o šest procent, to znamená další výdaje navíc. Inflaci máme nad léky a zdravotnickým materiálem, ale jelikož jde o výsostně dovozní obor, pomáhá nám silný kurz koruny. Kde naplno řádí inflace, je oblast provozu a energie. Loni jsme platili za energie 200 milionů korun, letos to bude 400 milionů.
S těmi podmínkami nemůžete nic dělat?
Bohužel ne, takhle špatně nám to vysoutěžilo ministerstvo zdravotnictví. Centralizované nákupy zoufale nefungují. Už bych z toho Motol rád vyvázal, jsem přesvědčený, že si je umíme nakoupit lépe. Navíc nám tyto centralizované nákupy nařídili. Jako ministr jsem se to snažil změnit, ale je to právně dobře kryté. Bohužel je to ale špatně.
Nechal jste se slyšet, že vám po odkladech péče „vybublají“pacienti v ještě horším stavu…
Bohužel je to tak. Čas ve zdravotní péči hraje velkou roli. Může to samozřejmě znamenat náročnější léčbu. A hlavně je tam kvůli covidu zanedbaná prevence. Typicky třeba screening rakoviny prsu. Ta čísla vyletí nahoru. A nejen proto, že řada lékařů kvůli covidu zavřela ordinace, ale také proto, že lidé se k lékařům báli chodit.
I k vám do nemocnice?
Za rok 2021 jsme měli o 7200 pacientů méně než rok předtím. To je pokles okolo osmi procent. Pořád je to ale lepší než rok 2020, kdy poprvé přišel covidový šok. Bohužel se ukázalo, že zavřít nemocnice v první půli toho roku byl holý nesmysl. Ale samozřejmě kolem toho panovala panika, protože šlo o novou nemoc.