Ford, zmrzlina a revoluce
Vitalita amerického průmyslu učarovala ve 20. století hned dvěma komunistickým vůdcům. Na konci 70. let Teng Siao-pching otevřel Čínu světu, aby mohla rychleji nasát americké technologie a know-how. O padesát let dříve J. V. Stalin hodlal s pomocí amerických kapitalistů nastartovat sovětskou industrializaci. Jak dodává historik Stephen Kotkin, za obilí a zlato nakupoval od kapitalistů, zoufalých z odbytové krize způsobené hospodářskou depresí 30. let, licence i celé tovární celky, od oceláren U.S. Steel až po chemičky DuPont. USA Sovětský svaz až do roku 1933 formálně neuznávaly, americké korporace ale s „rudými“obchodovat mohly. Otec masového automobilismu Henry Ford, jehož slavný traktor Fordson již brázdil v tisících legálních i nelegálních kopiích sovětská pole, podepsal v květnu 1929 dohodu o výrobě aut v Sovětském svazu, jenž měl během následujících devíti let odebrat 72 000 kusů Fordova modelu A. Již v únoru 1930 začala v Nižném
Novgorodu fungovat první linka. Ruští technokraté vnímali automobilku jako unikátní možnost napojit se na v té době tolik obdivovanou americkou průmyslovou „mašinu“. Jak uvádí historik David E. Greenstein, při pravidelné výměně sovětských a amerických dělníků a inženýrů mezi oběma zeměmi vznikl jakýsi ideologický amalgám v podobě fordismu jako synonyma industrializace, masové produkce a výkonnosti. Podobně i u nás batismus zlínského Tomáše Bati vychoval nejednoho aparátčíka KSČ.
„My zase máme čistší metro“
Anastas Mikojan (jeden z klíčových mužů sovětské zahraniční politiky 50. a 60. let) vyjel v roce 1936 ještě jako lidový komisař potravinářského průmyslu do USA na zkušenou. Jak podotýká historička Svetlana Savranskaya, po návratu Američany chválil jako „úžasné organizátory“. Ohromovala jej produktivita amerického dělníka, o desítky procent převyšující svůj sovětský protějšek, a fascinovala i vysoká úroveň služeb. Na pumpách vám umyjí okno, zkontrolují olej a ještě vám dají vodu, a to vše zdarma, hlásil v Moskvě. Nadšen byl i širokou nabídkou bufetů a obchodů se smíšeným zbožím, kde si Američanky, na rozdíl od sovětských žen, mohly prakticky kdekoli nakoupit hygienické vložky. Mikojan ovšem nemohl zapomenout na obvyklou ideologickou mantru sovětskou – „náš systém je i tak nadřazený tomu americkému…“– i, přestože Armén, na mantru typicky velkoruskou – „… my zase máme čistší metro“. Vztahy mezi americkými dělníky a vedoucími manažery popisoval, na rozdíl od těch v SSSR, jako respektující a přátelské; vysvětloval si to ovšem tím, že chytří „buržujové“tak záměrně balamutí dělníky, aby z nich mohli mít větší profit. A tak i přesto, že byl sovětský systém v porovnání s tím americkým podle Mikojana „darem od Boha“, nakoupila Moskva ihned kompletní zařízení na masovou výrobu párků, hamburgerů, popkornu i zmrzliny. ja