Dva učitelé naráz? Prima
LN Co říkáte na to, že ministerstvo školství ocenilo vaši práci medailí?
Velmi mě to překvapilo. Ocenění mě přivedlo k tomu, že jsem si zrekapitulovala svůj dosavadní profesní život. Ve školství jsem už 42 let. Na každé škole, kde jsem působila, jsem se něco naučila – a Zatlanka mě naučila úplně nejvíc. Proto jde o ocenění nejenom mé osoby, ale i o ocenění lidí, od nichž jsem se mohla učit a s nimiž jsem mohla učit. I od studentů čerpám neskutečné množství inspirace.
LN Ocenění jste obdržela i za speciální studijní program nazvaný Alt, v němž se žáci učí v tematických blocích a dbá se na jejich osobnostní rozvoj.
Není to záležitost jenom Altu, o spoustu dobrých věcí se snažíme v celé naší škole. I v klasickém programu aplikujeme podobný přístup ke studentům, tedy myslet na jejich silné stránky a rozvíjet je.
LN Čím je Alt jiný?
Je nový v tom, že se snažíme najít cestu, jak pro některé typy studentů nastavit vzdělávání jinak než v klasické škole. Obsahuje několik nových prvků, sama jste je už zmínila, jsou tam tematické bloky, je to naše snaha vést studenty k tomu, aby viděli svět globálněji než jen v těch jednotlivých předmětech.
LN Jak tedy tematické bloky vypadají?
Máme dva velké bloky – Kultura a společnost a pak Přírodní vědy. A v nich se snažíme integrovat jednotlivé obory. Není to jednoduché, protože v českém školství to není nějak zvlášť probádané. Kolegové odvádějí obrovský kus práce, příprava jim zabere spoustu času, studia a přemýšlení. Já třeba víc rozumím společnosti a kultuře. Třída si stanoví téma třeba života ve městě a snaží se na něj podívat z různých úhlů. Z historického – tedy jak města vznikala, proč jsou, jaké věci to přineslo do vývoje společnosti, následně na téma nahlížejí z pohledu ekologů, sociologů a tak dále. Snažíme se ukázat, že témata nejsou rozsegmentovaná na jednotlivé části – chcete-li předměty –, ale že se na ně musíme podívat jako na celek. Je to jako v životě. Dost náročné je to i pro samotné studenty, protože přicházejí ze základních škol s tím, že se tam učí právě jednotlivé předměty.
LN V programu Alt rozvíjíte i osobnost studentů. Jak?
Studenti mají příležitost věnovat se sami sobě a tomu, jak nazírají na svět. Učí se se sebou pracovat, komunikovat, řešit konflikty, ale zároveň to vyvrcholí tím, že přemýšlejí o své budoucí profesi. Proto mají v rámci studia praxi ve firmách či společnostech. Když byste chtěla být novinářka, u nás v Altu byste šla do redakce a profesi si vyzkoušela. Do programu máme zařazené i dobrovolnictví, kdy se studenti věnují potřebným projektům či pomáhají lidem.
LN To jsou speciální předměty?
Ano, každý je má podle svého individuálního plánu. Studenty vedeme k tomu, aby si praxe našli a vyjednali sami, aby se učili samostatnosti.
Hodnotami školy jsou svoboda, ale i odpovědnost. Dáváme studentům volnost, ale chceme, aby také skládali účty, aby se naučili přijmout následky svých rozhodnutí, toho, co dělají a jak studují. Dále mají expedice mimo školu ve formě badatelských programů. Žáci vyjedou do terénu a podle svého zájmu zkoumají třeba netopýry, kůrovce na Šumavě, otázku vystěhování Němců po válce či světelný smog ve městě.
LN Říkáte, že je důležité, aby studenti přijali odpovědnost za své činy, osobnostně se rozvíjeli. Chybí toto v klasických vzdělávacích programech? Mělo by se na to více dbát?
Ideálně by si měl tým dané školy vytvořit představu o tom, co chce dělat. Když něco nařídí ministerstvo shora, ale učitelé nejsou ochotni na tom pracovat, stanou se ze všeho jen formální věci. Hodně si považuji našich kantorů, kteří přípravě i výuce věnují čas. Velký dar je pro mě i to, že studenti jsou u nás rádi a mají v nás důvěru. Vždy mě potěší, když mi poskytnou zpětnou vazbu. Je to možná i trochu větší ocenění než ta medaile.
„Tandemově na našem gymnáziu pracují i třídní učitelé, vyučují dva v jedné hodině. Velmi se nám to osvědčuje,“líčí v rozhovoru pro LN Jitka Kmentová, ředitelka pražského Gymnázia Na Zatlance .Je jedním z pedagogů, které za jejich práci v pedagogice ocenilo ministerstvo školství.
LN Naučilo vás něco období distanční výuky během koronavirové pandemie?
Ano. Hodně jsme se věnovali podpoře individuálního rozvoje studentů. Online výuka to paradoxně více umožňovala, mohlo se dělat víc konzultací, víc práce v menších skupinkách. Zvažovali jsme, co z učiva je to podstatné, protože jsme museli značně osekat výuku. Nešlo učit 35 hodin online, to by nevydrželi studenti ani kantoři. Myslím, že jsme tohle období zvládli dobře. V době online výuky se nám také podařilo rozjet projekt na podporu nadání.
LN Lišila se distanční výuka v klasickém studijním programu oproti té v programu Alt?
V Altu žáci využívali to, co už využívali naživo – individuální konzultace, zkoušení jako kolokvium. V Altu hodně podporujeme tandemovou výuku, touto formou pracují i třídní učitelé – vyučují dva v jedné hodině, což se nám velmi osvědčuje. To jsme přenesli i do prváku klasického studijního programu.
LN Oba vyučují najednou v jedné třídě?
Ano, když je výuka, jsou tam dva učitelé. To je v těch blokových předmětech nebo i v literatuře a umění. Dva učitelé spolu spolupracují jednak na přípravě bloků, jednak i ve výuce.
LN Příprava na takovou výuku však musí být mnohem náročnější, je to tak?
Je náročnější. Tandemová výuka přináší jiné výzvy. Většinou je učitel zvyklý být ve třídě sám, pracovat samostatně. Když jsou tam učitelé dva, musí si rozdělit role, hlídat si, aby oba měli prostor. Nebo si práci rozdělit tak, že jeden vede hodinu, druhý pozoruje studenty a podporuje je, když potřebují pomoci. A tohle běžně učitel nedělá, protože je ve třídě sám a musí vše zvládnout sám. I učitelé se tímto hodně učí. Práce ve škole je prostě dobrodružství.