Jádro bez ideologie
Nejlepší cestou k 5. bloku Dukovan by bylo koupit ruský jaderný ostrov a pustit se do práce vlastními silami
Ještě ani nebyla vypsána soutěž na výstavbu pátého bloku Jaderné elektrárny Dukovany, a již se rozhořela zvláštní diskuse, co stavět, respektive co nestavět. Hovoří o tom především někteří politici a odborná diskuse chybí. Předpokládám ale, že naším společným zájmem by měla být optimální volba pro Českou republiku.
Rád bych předložil pár argumentů, které by podle mého soudu neměly být opomenuty a o nichž by i laická veřejnost měla být informována. Minimální kritéria výběru uvažovaná v zadání soutěže by měla být:
1. Jaderná bezpečnost projektu. 2. Objem práce pro český a slovenský průmysl nejen pro období výstavby, ale i služby a náhradní díly po dobu celé životnosti bloků 60, možná 80 let. To je požadavek důležitý. V tomto požadavku je obsažena i energetická bezpečnost republiky, protože tím budeme soběstační a bude minimalizována závislost na jakýchkoliv zahraničních dodavatelích. S tím souvisí transfer know-how = předání znalostí i příslušné dokumentace pro výrobu komponent, které souvisí s budoucí nezávislostí na jakýchkoliv zahraničních dodavatelích.
3. Pořizovací cena je důležitá, ale zdaleka nemůže být jediným výběrovým kritériem. Je třeba brát v úvahu klady a zápory během celého provozního života, nejen období výstavby.
Všechno jsme si postavili sami Máme bezpochyby velkou výhodu, na kterou se zapomíná: všech šest našich provozovaných bloků jsme si postavili sami. Koupili jsme projekt ruského jaderného ostrova, Energoprojekt Praha projekt přizpůsobil pro naše stavební firmy a průmysl a integroval s turbínovým ostrovem, který byl zcela českým projektem a dodávkou. Dnes máme šanci si podobný postup zopakovat. Realizace by byla přece jen komplikovanější, protože náš průmysl značně utrpěl divokou privatizací, ale jde o variantu, o které zatím nikdo neuvažuje, protože ti, kdo hodlají rozhodovat, u výstavby našich předcházejících jaderných bloků nebyli, náš průmysl podceňují, nebo i hanobí.
Rád bych podotkl, že i dnes většinu zařízení – včetně systému kontroly a řízení, který bývá zmiňován jako důvod vedoucí některé služby k obavám, že jeho prostřednictvím by někdo dálkově mohl naši elektrárnu ovládat – jsme schopni vyrobit a programovat sami v ZAT Příbram. Tím uváděný důvod padá. Turbínový ostrov by samozřejmě byl zcela dodán plzeňskou Doosan Škoda Power, řízení a koordinace výstavby jaderného ostrova Škodou JS, celou stavební část by zajistily naše stavební firmy. Máme ale i další podniky, které by se určitě rády zapojily. Kvalifikovaná práce pro naše lidi – kdo chce přijít s variantou pro republiku lepší?
Problém této varianty, která některé ideology mezi politiky dráždí, je, že vychází z následujícího faktu: nejlepší projekt jaderného ostrova, který je v současné době na trhu a který je nejvhodnější pro naši republiku, je z dílny petrohradského Atomenergoprojektu. Prostudoval jsem a porovnal projekty potenciálních uchazečů. Mezi specialisty z oboru máme otázku prodiskutovánu.
Představitelé jiných evropských demokratických zemí (Maďarsko, Finsko) uvažují racionálně, bez ideologických předpojatostí. Vybrali si rovněž petrohradský projekt z praktických technických důvodů. Velkou, neocenitelnou výhodou pro našeho provozovatele by bylo, že jde o možnost celoživotního sdílení provozních zkušeností s jejich identickými bloky.
Uváděná pořizovací cena je 160 miliard Kč za jeden blok. Kdybych měl právo rozhodovací, udělal bych vše pro to, aby ty peníze zůstaly z větší části doma. Doma ve firmách, které tu platí daně, které přinesou kvalifikovanou práci našim lidem, rovněž zde platícím daně a živícím zde své rodiny.
Nikdo se dosud nepokusil jednat o koupi „jen“projektu jaderného ostrova a pustit se do práce vlastními silami. Jeho koupě by přišla odhadem na pět až šest miliard korun. Pro takový scénář, ve prospěch českého průmyslu, jsem se už snažil konat osvětu i mezi některými parlamentními politiky před vypsáním minulého tendru před zhruba sedmi lety. V jednom případě se mi (na půdě parlamentu) dostalo překvapivé otázky: „A jaké fíčko z toho budu mít já?“Zřejmě pokud bude hlavním dodavatelem někdo z vhodného zahraničí, lze nějaké to „fíčko“očekávat.
Chce to sebedůvěru, zodpovědnost a kuráž
Pustit se do práce vlastními silami vyžaduje sebedůvěru, zodpovědnost i sílu k překonávání překážek. Je pohodlnější přenést zodpovědnost na zahraničního dodavatele. Částka 160 miliard je dost velká, mnozí si na ni dělají zálusk a nebudou šetřit silami, aby se k ní dostali a aby vytlačili z trhu i domácí podniky. K tomu lze najmout profesionální propagandisty, kteří budou vystupovat jako nevládní organizace, jež budou šířit informace o negativech spolupráce s Ruskou federací. Stačí investovat trochu peněz. Lze také získat pár senátorů a poslanců, kteří se chtějí zviditelnit například před dalšími volbami. A stokrát opakovaná lež se stane pravdou i módou ji bez rozmyslu opakovat.
Rusové vynikají kromě kosmické techniky i v jaderné energetice. Mám mezi Američany řadu přátel, nejen z období mého působení u Westinghouse, jenže jsem především český patriot a nebudu tvrdit, že jejich projekt je lepší než ten petrohradský.
V aktualizované Státní energetické koncepci se uvažuje o postupné výstavbě několika bloků, potřebných pro náhradu uhelných elektráren. Tyto bloky musí být stejné kvůli synergickým efektům jak ve výstavbě, tak i v provozu – stejné náhradní díly, stejné jaderné palivo, stejná podpůrná pracoviště ÚJV Řež, Ústav aplikované mechaniky, výrobní a servisní podniky, vysoké školy… A svým studentům bych přál, aby měli možnost vyrůst při náročné práci ve vynikající, světem uznávané specialisty.
Půjde tedy i o strategické státnické rozhodnutí, jak oživit, nebo zcela zahubit náš jaderně energetický průmysl.
Některé ideology mezi politiky dráždí, že nejlepší projekt jaderného ostrova, který je na trhu a který je nejvhodnější pro Česko, je z dílny petrohradského Atomenergoprojektu
Autor byl hlavním inženýrem spouštění všech čtyř bloků jaderné elektrárny v Dukovanech, v Temelíně spustil oba nové bloky. Působil také ve společnostech Westinghouse a Colenco a v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii. Nyní přednáší na Západočeské univerzitě v Plzni a na ČVUT.