Fotbalový bůh i ďábel
Diego Maradona (1960–2020)
Seděl v parku, schoulený u stromu, velmi smutný. „Viděl jsem ten nejsilnější obraz života. Byl to Maradona, jak tam sedí a usedavě pláče. Zeptal jsem se ho: Víš, kolik světových šampionátů ještě odehraješ? On se na mě podíval a odpověděl: Co ale mám nyní říct svému otci? Menottimu (trenér Argentiny) nikdy neodpustí,“vyprávěl ve své knize Vivir en los Medios argentinský novinář Carlos Ares.
Tehdy se psal rok 1978 a teprve sedmnáctiletého mladíka z Argentinos Juniors kouč seniorské reprezentace právě vynechal z nominace na MS 1978. Ano, toho mistrovství světa, které „La Albiceleste“vyhráli. „Zažehl ve mně hněv, který byl poté mnohokrát mým palivem,“vzpomněl si na tento okamžik i sám Maradona ve své autobiografii.
Mimochodem, na následujícím šampionátu spolu už oba muži – Maradona a Menotti – spolupracovali.
Jeden z nejlepších fotbalistů všech dob zemřel včera – 26 dnů po svých 60. narozeninách.
Bývalý ofenzivní záložník či útočník do velkého fotbalu nakročil doma v Argentině. V roce 1982 ho z Boky Juniors koupila Barcelona za tři miliony liber, což byl přestupový rekord. Ten o dva roky později posunula na pět milionů Neapol, kde Maradona prožil nejlepší roky kariéry. Dvakrát ji dovedl
Stejně jako při světovém šampionátu dvacetiletých v roce 1979.
Stále teprve osmnáctiletý hoch s číslem deset byl nejmladším členem vítězného výběru. Hráčem turnaje, autorem šesti branek, včetně té poslední, finálové proti Sovětskému svazu. Tu vítěznou při výsledku 3:1 pak vstřelil nejlepší střelec turnaje Ramón Díaz.
Ti dva měli nakročeno k tomu, stát se další nezastavitelnou fotbalovou dvojicí. Jenže to se nesmělo jednat o Diega Armanda Maradonu Franka.
Diego vs. Maradona
Vlastně právě tento trochu zapomenutý příběh ukazuje to, co loňský dokument oscarového režiséra Asifa Kapadii Diego Maradona, který cíleně barevně rozdělil jméno fotbalového génia.
Na Diega, toho vystrašeného malého chlapce z chudé čtvrti Villa Fiorito v Buenos Aires, kterého k italskému titulu a v roce 1989 vyhrál Pohár UEFA.
Byl strůjcem zisku titulu mistrů světa v roce 1986, o čtyři roky později pomohl Argentině ke stříbru. Celkem vstřelil na tři stovky gólů. Fanoušci i odborníci se dlouhé roky přou, zda byl nejlepším fotbalistou všech dob Pelé, nebo Maradona. V anketě FIFA o nejlepšího hráče století v roce 2000 zvítězil v hlasování fanoušků Argentinec, zatímco experti dali přednost Brazilci.
fanoušci zbožňovali. Stejně tak spoluhráči, méně pak soupeři.
A Maradonu, který miloval záři reflektorů, ženy, drogy a který se dostal až do hodně úzkého spojení s neapolskou mafií.
„Mějte na vědomí, že budete v blízkosti největšího lháře světa,“zní směrem k režisérovi v dokumentu vzkaz bývalého Maradonova fitness trenéra z Barcelony Fernanda Signoriho.
Právě do tohoto období, tedy přelomu let 1982 a 1983, se datuje roztržka mezi kamarády a lídry argentinské reprezentace z juniorských let. Kamarádů, kteří ani nestihli oslavit titul, protože z Japonska museli odcestovat zpět do vlasti, aby posloužili tehdejšímu prezidentovi, diktátoru Jorgemu Rafaelu Videlovi, který zemi vtáhl do mezinárodních konfliktů, včetně války o Falklandy.
Jen tak na okraj, Maradona, který následně opakovaně přísahal
Po skončení hráčské kariéry se vrhl na tu trenérskou, ovšem bez větších úspěchů, i když dvě sezony vedl také argentinskou reprezentaci, s níž došel na MS 2010 do čtvrtfinále.
Už během hraní měl mnohokrát problémy se zákonem, kvůli užívání alkoholu a drog se zhoršoval i jeho zdravotní stav. Před několika týdny podstoupil kvůli krevní sraženině v mozku operaci.
na své dcery, že za vyřazením Díaze z národního týmu nestojí on, ale nový trenér Carlos Bilardo (ten mu dal velká práva a také kapitánskou pásku), nikdy na vojnu ani do války nemusel.
Před soudy ale ano. Po letech slávy v Boca Juniors a Barceloně přestoupil do tehdy podprůměrné a šedivé Neapole.
Právě tam se stal oním Maradonou. Mužem dvou tváří. Na hřišti byl stále nezastavitelný, klub dovedl ke dvěma ligovým titulům a triumfu v tehdejším Poháru UEFA.
Navíc stihl dotáhnout milovanou reprezentaci v roce 1986 k vysněnému titulu mistrů světa, když si turnaj podmanil po všech stránkách. Dvěma semifinálovými góly Belgii a stejným příspěvkem o kolo dříve proti Anglii, kdy nejprve rozdělil sportovní svět legendární „boží rukou“a poté ho uchválil sólem přes celé hřiště.
Tehdy však nezačal rozdělovat svět pouze co se týče dění na hřišti. Do těchto časů se totiž datují okamžiky, kdy se z fandovství stal v Argentině a Neapoli fanatismus. Kdy se Maradona, nikoliv Diego, stal pro mnohé opravdu bohem.
A nic na tom nemohlo změnit spojení s italskou mafií, problémy s drogami, soudy kvůli uznání otcovství, vyřazení z národního týmu během základní skupiny MS 1994, když po druhém zápase proti Nigérii (2:1) neprošel dopingovými testy.
Proti té se neprosadil, o zápas dříve zaznamenal svoji poslední reprezentační trefu číslo 34 do sítě Řecka (4:0).
Novinář Ares měl pravdu, coby hráč se zúčastnil čtyř světových šampionátů, vedle zlata má doma i stříbro z roku 1990. Jako trenér dovedl tým kolem svého nástupce Lionela Messiho do čtvrtfinále MS 2010.
Nevídaná herní genialita, spousty gólů, obrovská vášeň a nezpochybnitelné charisma. Na druhou stranu také nezvladatelnost, ukřivděnost či podvádění. Takový byl fotbal i život podle Diega Maradony. Legendární argentinský rebel včera zemřel.
Fatální zdravotní problémy Další úspěchy, byť ty trenérské už těch hráčských nedosahovaly, nepřidá. Zdravotní problémy, které se u něj stupňovaly po nedávných 60. narozeninách, se ukázaly jako fatální. A včera tak pozemský svět definitivně opustil jeho nezpochybnitelný fotbalový bůh.
„Jednou si zahrajeme tam nahoře spolu,“vzkázal mu další, o dvacet let starší fenomén, Brazilec Pelé. „Nezapomenu. Odpočívej v pokoji,“dodal i Díaz, který se svým hvězdným parťákem a přítelem z mládí nepromluvil dlouhých 37 let...