Čína brání vyšetření původu koronaviru

Začátkem září, když už bylo jasné, že se Česká republika a celá Evropa řítí do druhé vlny pandemie, Čína triumfálně vyhlásila definitivní vítězství nad virem, který se loni v prosinci začal šířit z čínského Wu-chanu. Podle oficiálních statistik je v ČLR, s téměř 1,4 miliardy obyvatel, momentálně necelých 500 aktivních případů. Celosvětově se však během uplynulých deseti měsíců novým koronavirem známým jako covid-19 nakazilo již téměř 50 milionů lidí a 1,2 milionu na něj dosud zemřelo. Svět přitom stále čeká odpovědi na základní otázky: odkud se vir vzal a jak se začal šířit mezi lidmi?

Vina za masové rozšíření viru padá bezesporu na hlavy jednotlivých vlád, pomohly k němu ale i postoje a chování části zejména západních společností. Současně není pochyb o tom, že na počátku stálo záměrné zatajování klíčových informací v zemi původu, v Číně. Peking však důsledně blokuje veškeré pokusy o nezávislé vyšetřování původu viru, opakovaně cenzuruje informace a data, která se z ČLR dostávají ven, a manipuluje s nimi. Reportáž New York Times shrnuje vývoj událostí od prvních zmínek z prosince loňského roku až po aktuální čínské geoekonomické strategie, kterými ČLR drží v šachu některé své nejvýznamnější obchodní partnery. Zásadním problémem je také šíření spekulací a konspiračních teorií, jemuž Čína ponechává svým přístupem prostor a do něhož se nechal vlákat i americký prezident Donald Trump.

„Impotentní“, ale nepostradatelná WHO Poměrně zásadní roli v opožděné reakci většiny států – tedy převážně těch demokratických s velkým důrazem na osobní svobodu, které navíc již přes sto let neměly s podobnou pandemií bezprostřední zkušenost – však podle všeho sehrála Světová zdravotnická organizace (WHO). Autoři článku v New York Times označili WHO za „nepostradatelnou“a zároveň „impotentní“. WHO coby přidružená organizace OSN financovaná z 80 procent z darů se až do letošního roku těšila velké mezinárodní prestiži a důvěře. A to i přesto, že jsou její pravomoci omezené. Informace a doporučení, jež vydává, slouží vládám „pouze“jako základní vodítko. Právě to se ukázalo jako problém. Dlouhodobě podfinancovaná organizace, jež se nyní ocitla v ohnisku geopolitického poměřování sil, ztrácí důvěru založenou primárně na své „soft power“.

WHO, jejímž největším sponzorem je v současnosti právě ČLR, šla Pekingu opakovaně na ruku při zatajování informací a mlžení o šíření viru. Tchaj-wan (který byl z WHO na nátlak Číny v minulosti vyloučen) již 31. prosince 2019 varoval před počínající epidemií. Přesto ještě 14. ledna WHO potvrzovala oficiální informace čínských úřadů, že u viru nebyl prokázán přenos z člověka na člověka. I po uzavření Wu-chanu 23. ledna 2020 šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus uvedl, že zatím není důvod vyhlašovat celosvětový stav ohrožení a doporučil dál volně cestovat. Tato prohlášení pak napomohla šíření viru za hranice Číny. Trvalo nakonec až do července, než WHO oficiálně potvrdila to, co vědci i lékaři věděli měsíce, že se covid šíří také vzduchem.

(Ne)úspěšné vyšetřování Přestože první vyšetřovací tým WHO vyrazil do Číny už v polovině února s jasným cílem najít zdroj šíření, nedostal přístup ke klíčovým materiálům a informacím. Zatím není zcela jisté, že zdrojem nákazy byl skutečně onen trh s divokými zvířaty ve Wu-chanu. U většiny (55 procent) z prvních zaznamenaných případů (do 1. ledna 2020) se kontakt s tržištěm sice potvrdil, řadu výsledků však nelze kvůli nedostatku důkazů ověřit.

Nové, důkladnější vyšetřování začalo v červenci, nicméně jeho zásadní částí měla být prostá revize podkladů poskytnutých čínskými úřady a vědci. Vedením vyšetřování byla navíc nejprve pověřena bývalá premiérka Nového Zélandu Helen Clarková, která před několika málo lety ve vedení Rozvojového programu OSN pomohla prosadit prvky Si Ťin-pchingovy ideologie a zapojení iniciativy Pás a cesta do Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030.

Nikoho už ani nepřekvapilo, že vyšetřování WHO zatím nic nového o původu viru nepřineslo. Jak píší Selam Gebrekidan, Matt Apuzzo a jejich kolegové v New York Times: „Pátrání po původu viru je studií kompromisů, jež WHO učinila (na nátlak Pekingu).“

Nejhlasitěji se ozývá prezident Trump, který začátkem léta oznámil odchod USA z organizace. Svým přisluhováním Číně v zájmu dalšího rozvoje spolupráce WHO otevřela prostor pro nejrůznější spekulace a konspirace, jejichž zaníceným šiřitelem se stal i sám Trump a jeho podporovatelé. Epidemie tak měla hned od počátku silný politický rozměr, který je nyní zásadní překážkou pro nezávislé vyšetřování. Profesor zdravotního práva z Georgetownské univerzity ve Washingtonu Lawrence O. Gostin pro New York Times označil přístup WHO za „absolutní popírání pravdy“, jež je výsledkem „vyjednávání se Si Ťin-pchingem“.

Autoři pracují pro Sinopsis, projekt neziskové organizace AcaMedia, z. ú., realizovaný za odborné spolupráce s katedrou sinologie FF UK v Praze