Do Karabachu přicházejí noví páni
Podle dohody o příměří Ázerbájdžán přebírá kontrolu nad další oblastí širšího Náhorního Karabachu. Velká část arménských obyvatel odešla, někde zůstala jen „spálená země“.
Lidé, kteří na místě žili po desítky let, odcházejí se vším, co mohou pobrat. Někteří při odchodu zapalují své domy a ničí infrastrukturu, aby se „nepříteli“nedostalo do ruky nic cenného.
Takové scény byly k vidění ve sporné oblasti Náhorního Karabachu před necelými třiceti lety a v těchto dnech se opakují – ovšem v opačném gardu. Zatímco začátkem 90. let 20. století, kdy vojensky měla navrch Arménie, region nedobrovolně opouštěli muslimští Azerové, nyní odcházejí křesťanští Arméni.
Současný pohyb obyvatel je výsledkem podmínek příměří, které 9. listopadu podepsaly Arménie, Ázerbájdžán a Rusko. De facto šlo o kapitulaci ze strany Arménie, jejíž vojska byla v předcházejících dnech protivníkem zatlačena do hluboké defenzivy a ázerbájdžánská vojska se dostala až na dohled Stěpanakertu, správního střediska Náhorního Karabachu.
Součástí podmínek příměří je i načasované předání tří okresů, které tvořily „obal“centrální části Karabachu, Ázerbájdžánu. Agdamský okres již Azerové převzali před několika dny a včera nad ránem ázerbájdžánské jednotky vstoupily do Kelbadžarského okresu na severu sporného území. Kelbadžarská oblast má plochu přes 3000 km2.
„Území obnovíme“
Na mnoha místech Kelbadžarského okresu včera ázerbájdžánské jednotky našly „vybydlená“městečka a vesnice. Podle agentury AFP odcházející Arméni nejen mnohde zapalují svá obydlí, ale ničí i rozvody elektřiny či plynu, poškozují komunikace, a dokonce zapalují lesy.
Podle autoritářského ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva jeho jednotky v Kelbadžaru „nenašly jedinou stojící budovu“. Prezident za to Armény kritizoval, nicméně slíbil, že Azerové oblast obnoví. „Vrátí se tam život, o tom nepochybujte,“řekl Alijev. Kolik lidí z širší oblasti Náhorního Karabachu v posledních dnech odešlo do Arménie, není jasné, zřejmě ale jde o desítky tisíc osob (v celé mezinárodně neuznané tzv. Republice Arcach žilo dosud asi 150 000 obyvatel). Stejně tak nelze ani odhadnout, kolik Arménů v oblasti zůstane i po změně statu quo. Mnozí z nich v posledních dnech vyjadřovali obavy o své bezpečí a životy a báli se pomsty ze strany Azerů. Na pořádek v oblasti včera dohlíželi početní ruští vojáci, jichž je nyní v Karabachu rozmístěno téměř dva tisíce. Žádné větší incidenty hlášeny nebyly.
Vedle lidských příběhů se jedná také o další osud památek, zejména řady starobylých arménských kostelů a klášterů, které se na předávaných územích nacházejí. Alijev se sice v televizním projevu zavázal bránit „národní dědictví“včetně náboženských památek, jaká však bude praxe, ukážou až příští týdny a měsíce.
Arméni nejen mnohde zapalují svá obydlí, ale ničí i rozvody elektřiny či plynu, poškozují komunikace, a dokonce zapalují lesy.
Prvního prosince by ázerbájdžánská armáda podle dohody měla převzít třetí oblast, Lačinský okres. Ten má však strategický význam, neboť jím vede tzv. Lačinský koridor, který bude po úpravě hranic jedinou pozemní komunikační linií spojující zbylé území Náhorního Karabachu ovládané Armény s Arménií. Jeho zachování garantuje dohoda o příměří.
Spory mezi Armény a Azery mají svůj prapůvod ještě v době, kdy celá oblast patřila Sovětskému svazu. Oblast Náhorního Karabachu s okolím, osídlená převážně Armény, byla od roku 1923 jako tzv. autonomní oblast součástí Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky. Za sovětské vlády se však konflikt mezi oběma etniky nijak výrazně neprojevoval a vyhřezl na povrch teprve koncem 80. let.