Hráč více stran vs. asketický katolík

Sedmihradský kníže Gábor Bethlen (1580–1629) byl jedním z hlavních protivníků Habsburků v průběhu českého stavovského povstání a nemalé části třicetileté války.

V roce 1618 měl být volen uherským králem; do této doby jím byl Habsburk Matyáš. Bethlen tento krok nepodporoval, nechal se zvolit uher- ským knížetem. Jednalo se tu spíše o správce Uherského království než o plnoprávně zvo- leného panovníka.

Bethlen dokázal výtečně lavírovat mezi Habsburky, českými povstalci, případně dalšími nepřáteli. Dokonce uzavřel příměří s Ferdinandem II., a to v roce 1620. Jde o známý historický paradox, že Bethlenovy sbory dorazily na bělohorské bojiště den po bitvě. I jeho další působení během třicetileté války bylo silně ovlivněno nespolehlivostí tohoto vladaře stejně jako tendencí hrát na více stran, včetně tureckého sultána. To se projevilo například za tzv. dánské války (1525–1529), kdy Bethlen sliboval pomoc králi Kristiánovi IV. při jeho tažení na Vídeň, jež skončilo na Moravě.

Bavorský vévoda Maxmilián I. Bavorský, přední říšský katolický pán své doby, žil v letech 1573–1651. Pocházel z jedné z větví rodu Wittelsbachů. Byl tak vzdáleným příbuzným jiného významného příslušníka tohoto rodu, totiž českého „zimního“krále Fridricha Falckého. Na rozdíl od tohoto kalvína byl Maxmilián velmi vyhraněný katolík, až asketické povahy.

V roce 1609 se Maxmilián I. Bavorský významně zasloužil o založení Katolické ligy, organizace katolických pánů v Německu. Jednalo se o jednoho z klíčových spojenců císaře Ferdinanda II. Štýrského v průběhu třicetileté války, zejména v její první fázi, tzv. válce české (1618–1620), ale i ve válce falcké (1621–1623).

Za své služby císaři obdržel Maxmilián v roce 1623 hodnost kurfiřta bavorského (kurfiřta falckého), kterou ztratil právě jeho vzdálený příbuzný Fridrich Falcký. Maxmilián získal i Horní Falc.

Až do své smrti představoval jednoho z hlavních reprezentantů katolictví ve střední Evropě. jč