Nové lákadlo Prahy: Sluneční králové
Velkolepou výstavu egyptských vykopávek v Praze, tak velkolepou, že podobnou Česko ještě nezažilo, odložil koronavirus. Od června měl starověk ožít v Národním muzeu v rámci výstavy Sluneční králové, karanténní omezení však posunula akci na 1. září. Nyní se schyluje k tomu, že vzácné artefakty vyrazí z Egypta do Prahy. „Už několik týdnů se na jednom místě shromažďují a připravují jednotlivé exponáty, k jejichž přepravě do České republiky by mělo záhy dojít,“říká egyptolog Miroslav Bárta, jenž se podílel na přípravách. Artefakty ze země na Nilu doprovodí egyptští specialisté, kteří s nimi zůstanou po celou dobu pražské výstavy. Opatrnost je namístě: sbírka má vedle nedozírné historické ceny pojistnou hodnotu vyčíslenou na miliardu korun. Výstava potrvá do poloviny února 2021.
LN Výstava už měla původně běžet. Máte signály, kolik lidí se na ni chystalo?
Naše očekávání ohledně návštěvnosti jsou vysoká. Jsem přesvědčen, že to bude výstava celoevropského významu, a proto na ni přijedou lidé ze všech koutů přinejmenším tohoto kontinentu. Myslím si, že vedle Pražského hradu, Jezulátka a Židovské čtvrti bude letos expozice v Národním muzeu mezi třemi čtyřmi nejvíce navštěvovanými místy.
LN Výstava tedy nemá svým rozsahem obdoby, dá se srovnat s nějakou zahraniční?
Můžu jmenovat například výstavu věnovanou panovníkovi Sahureovi z páté dynastie v Německu. Dělají se i tematické výstavy, například v Louvru nebo v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. Ta naše není unikátní v tom smyslu, že by byla jediná svého druhu na světě, ale je jediná, která předkládá souvislou historii jedné z nejdůležitějších lokalit v Egyptě, vypráví o těchto velkých dějinách prostřednictvím konkrétních objevů, a to především české expedice. Jsem hrozně rád, že naše úspěchy, o nichž se mluví hlavně v zahraničí, teď přijedou za lidmi do Čech.
LN Víte už, kdy se k archeologické práci v Abúsíru zase vrátíte?
Pokud to bude možné, plánujeme odletět do Egypta pár dní po otevření pražské výstavy, přibližně na konci prvního zářijového týdne. Jako prorektor Univerzity Karlovy tam bohužel nemohu být dva či tři měsíce, ale určitě bych tam chtěl být alespoň tři čtyři týdny. Plánuji tam realizovat další projekt – výzkum kolem Kairsuovy hrobky, která je evidentně součástí většího pohřebiště, jež zatím nebylo nikdy zkoumáno. Je to velice slibná část lokality, která může odpovědět na mnoho podstatných vědeckých otázek. Myslím si, že na tom místě dojde k objevu hrobek významných členů královské rodiny slunečních králů. A je možné, že už v průběhu výstavy v Národním muzeu můžeme mít zcela nové poznatky k tomu, co vystavujeme. V Abúsíru ještě plánujeme výzkum jedné šachtové hrobky z prvního tisíciletí před Kristem, který vede můj kolega Ladislav Bareš.
LN Setkají se lidé i s artefakty, jež objevil váš výzkumný tým?
Ovšem. Nicméně na výstavě budou čtyři nestejně velké skupiny objektů. Nejmenší část představují objekty pocházející z Abúsíru z různých evropských a zámořských muzeí. Větší část pochází z německých muzeí, protože na začátku 20. století byl Abúsír zkoumán německou expedicí. Zdaleka největší část potom pochází z našich výzkumů, které probíhají v Abúsíru od 60. let minulého století. Čtvrtou skupinu artefaktů tvoří předměty z pražského Náprstkova muzea. Některé jsou starší, ale mnoho z nich také pochází z našich výzkumů v Abúsíru, kdy až do poloviny 80. let probíhalo dělení nálezů a Egypťané vždy darovali část nalezených předmětů tehdejšímu Československu. Ale skutečnost, že Univerzita Karlova není sbírkotvorná instituce, znamenala, že naše nálezy automaticky putovaly do inventáře Náprstkova muzea.
LN Podle čeho jste vybírali jednotlivé předměty?
Kritériem bylo, že všechny musí vyprávět podstatné části příběhu dějin staroegyptské civilizace. Musí mít obecnější výpovědní hodnotu, ale zároveň tvořit součást pestrého příběhu Abúsíru. Podmínkou také je, aby se vztahovaly k našim výzkumům v dané oblasti.
LN Zařídit expozici trvalo roky. Jak moc to bylo náročné?
Nejdřív jsme museli dát dohromady v koordinaci s egyptskými představiteli soubor věcí, které je možné vyvézt. Tento úkol spočíval na mně jako na držiteli koncese pro archeologický výzkum v Egyptě, stejně jako dojednání povolení k jejich vývozu. Nebylo to jednoduché, stojí za tím obrovské množství práce. Povolení k vycestování zpravidla nedostávají předměty, u nichž je vysoké riziko poškození nebo ztráty. Především se nevyvážejí křehké věci, například papyry či sochy, jež jsou pokryty štukem nebo jsou ze dřeva. Jako příklad mohu uvést věci z Tutanchamonovy pohřební výbavy, která po světě cestuje velmi málo. Jde o složitý komplex pravidel, omezení, příkazů a pokynů, a než se vše vyřídí, trvá to velmi dlouho. Následovalo stejně náročné vyjednávání smluv.
LN V čem bylo složité?
Nejsilnější příběhy by v tomto smyslu mohli vyprávět generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš a šéf výstavních projektů Michal Stehlík, kteří jako organizátoři výstavy nesli a nesou značné břímě dohod s egyptskými partnery, za vydatné pomoci našeho zastupitelského úřadu v Káhiře, Univerzity Karlovy a rektora Tomáše Zimy a ministerstva zahraničí jako takového. Národní muzeum je totiž – na rozdíl Univerzity Karlovy, která je spoluorganizátorem – sbírkotvorná instituce. My jsme se jim snažili co nejvíce pomáhat především po vědecké stránce. Těsně před vypuknutím covidu jsem byl s pány Lukešem a Stehlíkem v Egyptě podepsat finální smlouvu o výstavě. Pak se svět zavřel a všechno se zdrželo. Národní muzeum muselo předělávat veškeré smlouvy, bankovní garance, státní záruku. I samotná expozice se se všemi karanténními omezeními připravovala za velmi složitých podmínek, byla to velká výzva. Národní muzeum je jedna z mála institucí v celé Evropě, která dokázala za těchto svízelných podmínek připravit něco tak světového, jako je tato výstava.
LN Pomohlo, že jsou Češi v Egyptě dobře zapsaní?
Jsme jejich velice cenným partnerem. Proto také máme naprosto nadstandardní podmínky. Egypťané nechtěli za povolení výstavy žádné peníze předem, což je ze strany jejich vlády značně velkorysé gesto. To normálně nedělají, za komerční výstavu je třeba zaplatit předem.