Opoziční chlouba

I v Senátu má stranická práce a disciplína navrch

VSenátu zvítězila konzervativnost jeho osazenstva a novým předsedou horní komory se stal Miloš Vystrčil z ODS. Pokračuje tak vlastně v mandátu svého zesnulého mentora a stranického kolegy Jaroslava Kubery. Na téhle nepřekvapivé vyměně na postu druhého nejvyššího ústavního činitele by nebylo nic pozoruhodného, kdyby v Senátu někteří neviděli vzor, který dokazuje, že lze porážet Andreje Babiše.

Senát je dnes určitě silnou pojistkou proti nějakému experimentování s ústavou, ale je silný hlavně proto, že sněmovna je slabá a vlastně paralyzovaná. V tomto volebním období jí neprošly žádné zásadnější zákony, natož reformy, je nejednotná do té míry, že nedokáže krotit ani prezidenta Zemana, což se dařilo i koalici předchozí, vedené Bohuslavem Sobotkou – ta ovšem disponovala jasně definovanou koaliční většinou. Žádnou takovou stabilní většinu Babišova menšinová vláda nemá, a proto se slabé hlasovací koalice vždy rodí ad hoc.

Moc Senátu je především negativní, může sněmovně vracet zákony a zajišťuje stabilitu ústavy. Jenže z počtu opozičních senátorů nelze vyvozovat směrem ke sněmovním volbám vůbec nic. Tuzemský volič pravidelně vyvažuje, a tedy do Senátu upřednostňuje opozici, navíc dominantní hnutí ANO trpí dlouhodobým deficitem osobností a neumí je propagovat, protože jim neposkytuje volnost. Též celý propagandistický aparát je postaven na míru pouze předsedovi, takže tohle hnutí má k ovládnutí Senátu šance pramalé. Další ošidnost spočívá v sázce na „osobnosti“, tedy přesněji řečeno solitéry, nejčastěji mediálně známé tváře, které si dokážou vydobýt popularitu, ale v zákonodárném sboru nedokážou efektivně spolupracovat. Takových vyhořelých hvězd známe desítky, přesto vždy přichází antipolitická vlna „nezávislých“, aby přinesla voličům většinou jen zklamání. Kdo má v Senátu navrch a má šanci něco prosadit, ukazuje ODS. Dokázala prosadit Kuberu a po něm i Vystrčila. Stejně početní senátoři klubu Starostů se stačili jen poškorpit se stranickým vedením.