Bývalá šedá eminence Kremlu odchází meditovat
MOSKVA/PRAHA Před sedmi lety byl Vladislav Surkov těsně za horizontem dosavadní kariéry. Měl funkci vicepremiéra a šéfoval celému vládnímu aparátu, přestával ale už být nepostradatelný pro určování politické strategie Kremlu. Následoval pomalý pád a odstavení do podřadnější pozice představitele pro neuznané republiky. Stále ale zůstával pomocníkem ruského prezidenta Vladimira Putina a měl k němu jako jeden z mála přímý přístup. Teď se, alespoň podle dostupných informací, rozhodl k definitivnímu odchodu a chce začít nový život mimo struktury státu.
Kreml informaci zatím nepotvrdil, okolí Surkova to však bere za hotovou věc. „Kdy bude dekret, určí prezident. Je ale rozhodnuto a nic se měnit nebude,“sdělil šéf Institutu politické konjunktury Alexej Česnakov, který je se Surkovem v blízkém kontaktu. „Příští měsíc bude meditovat, poté slíbil objasnit příčiny svého odchodu a další plány,“dodal.
Odchod Surkova vzbudil značný ohlas na Ukrajině, protože bývalý šéfideolog měl po svém pádu na starosti separatistické státy, a tedy i Donbas. Nahradil ho Dmitrij Kozak, který se podle komentátorů bude snažit řešit problém i v ekonomické rovině, protože vydržování donbaských republik se tříapůlmilionovou populací stojí Moskvu značné peníze. Kozak se už takto pokoušel rozetnout problém Podněstří, kdy nabízel začlenění do Moldavska výměnou za právo separatistů vetovat zahraničněpolitický kurz celé země. Kyjev ale v minulosti dal opakovaně najevo, že s takovým řešením nesouhlasí.
Oproti tomu Surkov upřednostňoval určitou formu začlenění separatistických teritorií do Ruska. Nepříliš uctivě se o něm vyjadřoval i jeden z iniciátorů povstaleckého hnutí, dobře známý důstojník ruských tajných služeb Igor Girkin-Strelkov: „V Jižní Osetii, všude, kde působil, to skončilo rozkradením místo skutečné pomoci,“prohlásil.
Dnes pětapadesátiletý Surkov nikdy nebyl typem charismatického politika, ale spíš typickou šedou eminencí. Narodil se ruské matce a čečenskému otci, podle některých zdrojů sloužil na vojně v sovětské armádě u vojenské rozvědky GRU a po celá devadesátá léta pracoval jako šéf PR pro magnáta Michaila Chodorkovského. Ten se později stal jedním z hlavních protivníků Putinova režimu, strávil deset let ve vězení a dnes žije v exilu.
Zatímco jeho předchozí zaměstnavatel byl ve vězeňském lágru, Surkov vymýšlel politické a mediální strategie pro Putina. „Je to jedna z nejdémoničtějších figur ruské historie dvacátého století,“míní Dmitrij Zapolskij, petrohradský novinář píšící z emigrace ve Finsku. Surkov podle něj dokázal vytvořit několika dobře cílenými kroky „plně řízenou formu ruské vnitřní politiky. Začal už hned po Putinově nástupu po roce 2000 tím, že dostal pod kontrolu všechny televizní kanály v zemi. Vypořádal se i s tím, jak oslovit mládež. Sliby poskytnutí prostoru pro vlastní produkci dokázal na svou stranu přetáhnout některé z populárních hudebníků a založil vlastenecké mládežnické hnutí Naši, které mělo být protiváhou k demonstracím a aktivitám opozice.
Proč Surkov padl? Podle Zapolského se Putin zalekl křepčících davů nacionalistické mládeže odhodlané své odpůrce i mlátit. Bývalý komunistický poslanec Denis Voroněnkov, který získal azyl na Ukrajině, tvrdí, že Surkov nesouhlasil s agresivním vektorem politiky, zejména s anexí Krymu. Podle jiných teorií přišly jiné metody a jiní lidé, jako je oligarcha Jevgenij Prigožin se soukromými žoldáky zasahujícími po světě a aparátem trollů ovlivňujících veřejné mínění.
Surkov o sobě dal naposledy vědět loni v únoru článkem v listu Nězavisamaja Gazeta, kde předložil vizi nacionalistického Ruska jako policejního státu vůdcovského typu, který přetrvává díky záboru cizích území. „Velký Putinův politický stroj teprve nabírá obrátky a připravuje se na dlouhou, náročnou a zajímavou práci,“napsal Surkov.