V Boubíně bude přísnější režim
PRAHA V národní přírodní rezervaci Boubínský prales o rozloze 666 hektarů je jak původní oplocené historické jádro pralesa zabírající 47 hektarů, tak pralesovité zbytky a hospodářské lesy. V důsledku větrné kalamity v roce 1870 i následné invazi kůrovce a zásahům člověka vznikly mimo jádro namísto původních smíšených porostů umělé smrkové monokultury labilní vůči kůrovci. Rozmachu lýkožrouta tu navíc v roce 2017 dopomohl orkán Herwart, jenž zasáhl jak jádro pralesa, tak ostatní části. Od té doby Lesy ČR na území těžily v režimu, který jim povolovala výjimka ze zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 2015. Samotné oplocené jádro podle správy šumavského parku zůstávalo člověkem netknuto.
Státní podnik Lesy ČR v září požádal o intenzivnější zásah proti kůrovci. Správa CHKO vydala minulý týden zatím nepravomocnou výjimku, která je však podle mluvčího Správy národního parku Šumava Jana Dvořáka paradoxně přísnější.
Rozšíření bezzásahových zón „Vydali jsme rozhodnutí, ve kterém jim zásahy naopak zpřísňujeme. Rozšiřujeme bezzásahové zóny, protože i mimo jádro pralesa, avšak stále v rámci rezervace, jsme nedávno objevili pralesovité zbytky na desítkách hektarů, kde jsme podniku Lesy ČR zakázali zasahovat úplně. V současnosti to díky vyhlášce z roku 2015 možné je,“řekl LN Dvořák.
V rezervaci budou moci lesníci na některých místech jen odkorňovat kůrovcem napadené stromy na stojato, jinde kácet, šetrně asanovat či vyvážet za podmínky, že na každý hektar porostů zůstane rozptýlených minimálně 100 stojících stromů – živých, odumírajících nebo souší.
Rozhodnutí rozvířilo debatu, zda by se v Boubínském pralese mělo vůbec nějak zasahovat. Ekologické Hnutí Duha s kácením nesouhlasí, proti rozhodnutí se odvolá k ministerstvu životního prostředí a obranu proti kůrovci je ochotno připustit jen na okrajích rezervace – ve 300metrovém pásmu. „Společně s prvními zónami Národního parku Šumava je to nejpřísněji chráněné území. A deklarovaným cílem je ponechání porostů samovolnému vývoji přírody. To je primární účel existence národních přírodních rezervací. V momentě, kdy se povolí kácení na větších plochách, je primárním rizikem, že přijde vítr a stromy rozvrátí,“řekl LN za Hnutí Duha Jaromír Bláha.
Pavel Šamonil z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, který v Boubínském pralese provádí výzkumy, Hnutí Duha částečně podpořil, nicméně s naprostou bezzásahovostí nesouhlasí. „Orkán Herwart mohl napomoci zdivočení rezervace, ale Lesy ČR k tomu přistoupily velmi konzervativně a zásahy, které podnikly, nebyly úplně citlivé. Jádro i další pralesní ostrůvky by měly zůstat bezzásahové. Ve zbývajících porostech by se ale velmi citlivý zásah měl odehrát. Těžilo se zde vždy, jen se v regionu změnilo vedení lesů a nový ředitel požadoval mnohem větší zásahy. Podmínky se teď ale naopak zpřísnily. Chtěli více, ale získali méně,“míní.
Vítr pomáhá kůrovci
Ředitel Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny Tomáš Vrška, který v Boubínském pralese taktéž léta prováděl výzkumy, je názoru, že cílem dlouhodobého procesu v rezervaci je kompaktní bezzásahové území. „To ale nejde hned, jak Duha požaduje. Jsme v situaci, kdy vybíráme z blbých řešení a rozhodujeme, které bude méně špatné. Okolí Boubínského pralesa má nadstandardní hodnotu z hlediska biodiverzity, kterou je potřeba ochránit. Na úbočí rezervace navíc dochází k silným větrných poryvům a kůrovec se tak může rozšiřovat mnohem rychleji.“
V lesnické komunitě se objevují názory, že na zásah proti rozšíření kůrovce je v Boubínském pralese již pozdě a stromy jsou mrtvé. „Tento názor nesdílím. Pokaždé, když probíhala asanace, šlo o zásah kůrovcem aktivních stromů – tedy těch, kde se brouk teprve vyvíjí,“řekl LN mluvčí Dvořák s tím, že o kůrovcové kalamitě se zatím na území Boubínského pralesa hovořit nedá, byť došlo ke značnému rozšíření škůdce.