Ginzburg zůstal „rukojmím“v cele
Rus vězněný v Praze na Pankráci se na svobodu nedostal. Někdejší prominentní podnikatel tvrdě kritizuje politiky mateřské země
PRAHA Několik posledních nocí se k tomu dni značně upínal. Ruský finančník Vitalij Ginzburg s napětím vyhlížel úterní jednání Městského soudu v Praze, který rozhodoval o jeho žádosti o propuštění z pankrácké vazby na svobodu. Nabízel odevzdání pasu, finanční kompenzaci, možnost pravidelných kontrol, že se skutečně nechystá opustit Českou republiku. Soudce se mu však v líčení, které se navzdory původním propozicím odehrálo za zavřenými dveřmi bez veřejnosti, přesvědčit nepovedlo. S eskortou tak Ginzburg zamířil zpátky na Pankrác.
Za zhruba dva měsíce to bude rok, co jej česká policie zadržela na žádost ruské justice v Praze na letišti a poslala za mříže. Ruští vyšetřovatelé ho podezírají, že státu zpronevěřil 1,2 miliardy rublů (450 milionů korun), a chtějí jej vyšetřovat „doma“. Tomu se Ginzburg brání; obává se, že jeho proces bude nespravedlivý. V Česku proto požádal o mezinárodní ochranu, o které nyní rozhodují soudy. Poté o (ne)vydání do jeho mateřské země definitivně rozhodne ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO).
Rukojmí v kukani
LN se Ginzburgovým případem začaly zabývat v září. Někdejší prominentní podnikatel tvrdí, že se v Rusku vzepřel korupčním „pořádkům“a kvůli tomu se dostal do nemilosti Putinova mocenského režimu. Ginzburgova společnost EcoProg byla významným hráčem na trhu IT, podílela se na stavbě moskevského letiště a metra. V roce 2016 mu však začaly v Rusku problémy. Na několik dnů skončil ve vazbě, v roce 2017 si i kvůli obavám o své bezpečí pořídil izraelské občanství.
LN Poslední dva roky žil střídavě v Izraeli a ve Francii, od letošního ledna pak nuceně v Praze.
LN se za Ginzburgem před několika dny vypravily na rozhovor přímo do pankrácké věznice. Bylo sychravé, nepříjemné ráno, jež svou atmosférou podtrhovalo náladu lidí přicházejících k vazební věznici. Přišli sem navštívit své známé a příbuzné, kteří se z různých důvodů ocitli za mřížemi. Na chvíli si přišli popovídat a někteří z nich donesli i tašku s čistým prádlem. Ještě před rokem by si Ginzburg stěží pomyslel, že na takové balíčky v nehostinných prostorách vazební cely bude čekat i on. A už vůbec by ho asi nenapadlo, že se jeho příběh dostane i do médií.
Za vězněným Rusem se LN vydaly společně s jeho advokátkou
Uljanou Kurivčakovou. Domluvit rozhovor nebylo vůbec snadné. První žádost ze strany advokátky vedení věznice zamítlo, návštěvu povolilo až na Ginzburgovo přání. Podmínky byly přísné. Nesmělo se fotografovat ani nahrávat, povoleny byly jen sešit a propiska.
Atmosféra v místnosti pro návštěvy byla depresivní. Umocňoval ji fakt, že vězni s návštěvami hovořily v úzkých kukaních, které jsou situovány těsně vedle sebe. Ginzburg byl na rozhovor pečlivě přichystaný. Odpovědi na dopředu zaslané okruhy otázek měl sepsané na zhruba 30 listech.
Ubíhající čas návštěvy jej stresoval. Možná i proto, že si – jak sám řekl – konečně jeho příběh někdo vyslechl. „Sedím tu jak zločinec, přitom žádný kriminálník nejsem. Ale nikdo mě neposlouchá,“líčil s vlhkýma očima. Je přesvědčený, že ruské orgány staví jeho kauzu na zfalšovaných informacích. Považuje se za rukojmího současné politické garnitury v Rusku. „Odmítl jsem jít za hranu a stal jsem se kvůli tomu politickým vězněm ruského režimu ve vaší zemi. Nesmím tam být vydán, to by byla moje smrt. Všimněte si, jak násilně ruská moc zakročila proti letním demonstracím. České instituce tvrdí, že jsem byl zadržen na základě mezinárodního zatykače. To je lež, nic takového neexistuje, jen jakési nařízení moskevské pobočky Interpolu,“pronesl Ginzburg v rozhovoru pro LN.