Staněk v říši středu

Ministr kultury naladil servilní notu

éfovi resortu kultury Staňkovi se vytýkalo, že je téměř neviditelný, že o něm není vůbec slyšet. Tak teď to všem bohatě vynahradil, ale lepší by bylo, kdyby zůstalo vše při starém. Do kulturního prostředí vhodil dvě bomby a v klidu odjel v Zemanově svitě do Číny, předpokládaje, že prezident ho poté, co splnil jeho životní přání, před zlými ochrání. Evidentně se cítí silný v kramflecích, jen aby se nepřepočítal. V každém případě z říše středu posílá různá memoranda, kde da capo al fine omílá, proč odvolal Jiřího Fajta a Michala Soukupa. A v Číně se také naladil na potřebnou servilní notu a téměř se omlouvá, že orchestr PKF – Prague Philharmonia má v názvu „pražský“, protože Praha to má v Pekingu pošpatnělé. Nové vedení Prahy totiž vyhlásilo, že si ze světovlády chtivých Číňanů na zadek nesedne a z pandy také ne, protože pro nás jsou důležitější lidská práva, která v Číně dostávají na frak. A ministr kultury, místo aby rezolutně zpolitizované podmínky kulturního exportu odmítl, snaživě vysvětluje, že nejde o orchestr pražský, ale o instituci, kterou zřizuje ministerstvo kultury. A tak by těleso snad mohli Číňané vzít na milost...

Pozorovatel si musí položit otázku, čím to, že se na postu ministra kultury prakticky pořád střídají lidé potřebami kultury nepolíbení a z jiných profesí marně předstírající, že jsou kulturními manažery. V resortu se pak chovají jako sloni v porcelánu. Nedá se říct, že ten či onen je horší, každý je příšerný jinak. Dva herci, učitel, zubař, družinářka, páter vyklouz a zase učitel, prostě odbornost nade vše. Ono je to prosté, kultura nikoho nezajímá, řeší se až na konec a to už jde o účelový handl, kdy je personální obsazení jen nedůležitý detail.