Běžence rozlítily „fake news“
Řecko zažilo největší protesty migrantů od konce uprchlické vlny v roce 2016. Vyvolala je falešná zpráva o otevření hranic.
SOLUŇ/PRAHA „Přišel jsem do Řecka před půl rokem a termín pohovoru k udělení azylu mi určili až na prosinec 2021,“rozčiloval se před reportéry jeden z běženců protestujících o víkendu v Řecku, Íránec Šapúr Karimí. Migranti, kteří jsou v řeckých táborech zablokováni celé roky, se chytají každého náznaku naděje. Tím byla i falešná zpráva, že se jim na pokyn německé kancléřky Angely Merkelové znovu otevřou hranice. Tam budou čekat autobusy neziskové organizace Karavana Naděje a přes Makedonii a další evropské země se všichni dostanou do Německa.
Na dva tisíce lidí zvěstem uvěřilo a vydalo se k hranicím. Následovaly střety s policií na poli nedaleko Soluně. Když uprchlíci pochopili, že je to beznadějné, nasedli do připravených autobusů a odjeli zpátky tam, kde přechodně přebývají. I když největší krize je, zdá se, zažehnána, nepokoje poukázaly na žalostnou situaci běženců v Řecku.
Katastrofa v táborech Nepokoje minulého týdne byly nejsilnější od jara 2016, kdy řecké úřady začaly vyklízet divoký tábor na železniční stanici Idomeni u hranic s Makedonií. Tenkrát se pro migranty definitivně uzavřela možnost dostat se do Evropy, využilo ji kolem milionu lidí. Německá kancléřka podepsala dohodu s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem, že jeho země přijme každého uprchlíka, který se z Turecka dostane do Řecka a ve zkrácené proceduře – která měla být velmi rychlá – nedostane azyl. Současně Makedonie dokončila hraniční plot a začala hranici s Řeckem velmi intenzivně hlídat.
Migrační pohyby mají své zákonitosti a mezi ně patří rychlé a živelné šíření informací. V posledních letech tu hrají roli sociální sítě, které používá velká většina běženců a lidé si tu navzájem sdělují zkušenosti z cesty – především kudy se dostanou, či nedostanou dál. Díky tomu se před třemi lety rozšířila informace, že cesta přes Řecko se uzavřela a zřejmě právě to vedlo k rapidnímu snížení počtu uprchlíků z tureckého území.
Byl to ale hlavně makedonský plot, co migranty odradilo. Dohoda s Tureckem však výrazně skřípe. Nedávno zveřejněná data ukazují, že za tři roky se podařilo z Řecka deportovat jen 1843 běženců. Například loni to bylo jen 322 lidí – méně než jedno procento těch, kteří do země za rok 2018 přišli.
Německý list Welt Am Sonntag pak nedávno přinesl materiál o šokujících závěrech komise, která dodržování dohody monitoruje. Ta situaci v některých řeckých táborech charakterizovala jako katastrofickou. „Je to ostuda Evropy,“ konstatovala podle listu závěrečná zpráva komise o přijímacím centru na ostrově Samos a vyzvala evropské země, aby tlačily na zlepšení podmínek uprchlíků a zrychlení azylových procedur.
Dezinformaci šetří policie Současně přibývá migrantů směřujících do Řecka přes pozemní hranici. Jen loni tímto způsobem přišlo do země na 18 tisíc lidí, kteří překonali zábrany a další bezpečnostní opatření v Řecku i Turecku. „Za první tři měsíce tohoto roku bylo v Edirne a okolí zadrženo 16 tisíc migrantů,“píše turecký provládní list Daily Sabah v reportáži z hranice s Řeckem. Tu se podle něj běžencům daří překonávat i přes masivní nasazení uniformovaných i tajných policistů v Turecku a praktiky řeckých pohraničníků, kteří prý zadržené leckdy bez formalit vyhánějí na druhou stranu.
Řecko letos zaznamenalo zintenzivnění migrace přibližně o 16 procent, v zemi je 73 tisíc uprchlíků. Země přitom sama trpí nezaměstnaností a důsledky ekonomické krize. Pokud běženci obdrží azyl, mají šanci dostat se do Německa či některých dalších zemí v rámci přesídlovacích programů (do ledna 2018 celkem 21 700 lidí) a sloučení rodin (asi 5000 lidí ročně). Deprimující je ale především čekání na rozhodnutí, které i přes určité urychlení trvá stále velmi dlouho.
Tato situace mimořádně nahrává šíření dezinformací, které stály i za současnými nepokoji. „Musíme neustále bojovat s falešnými zprávami,“řekl agentuře AP vládní koordinátor migrační politiky pro sever Řecka Nikos Ragos. Tu současnou už prošetřuje kybernetická policie – zajímá se o to, kdo ji šířil a proč. Variant je více: od špatného vtipu, přes akci převaděčů či krajní pravice až po snahu destabilizovat situaci v zemi.