Hybridní bezmoc
Máme šance proti fyzickým i slovním svalovcům?
Hybridní hrozba je módní výraz, ale má smysl. Označuje bezmoc států, potýkají-li se s něčím, nač nejsou připraveny. Na první pohled se to týká jen konfliktních oblastí. Třeba když Krym neobsadila regulérní ruská armáda, ale „zelení mužíci“. Nebo když na hraniční plot v Pásmu Gazy neútočí muži v uniformách Islámského džihádu, ale „civilisté“včetně adolescentů a dětí. Jenže hybridní hrozby se týkají i nás. Poukazuje na ně i chystaná zpráva ministerstva vnitra, jejíž pasáže zveřejnil web Aktuálně.cz.
Říká-li zpráva, že Okamurovo hnutí Svoboda a přímá demokracie je větší hrozbou než tradiční extremisté, je u jádra věci. Tradiční extremisté cílí přímo na lidské životy. Třeba když hodili zápalné láhve do domu se spící romskou rodinou v dubnu 2009 ve Vítkově. Což je ryze kriminální a rasistický čin, jaký nelze relativizovat. Zato se relativizuje mnohé z toho, co činí party jako SPD, Slušní lidé nebo ruští Noční vlci.
Jejich nebezpečí není v přímém násilí. Je v tom, že do celospolečenského diskursu zatahují myšlenky, které se až dosud spojovaly především s nelegálními extremisty. A ještě větší riziko je v tom, že stát na tyto hybridní hrozby nemá účinný recept. Není samozřejmě jasné, jestli definitivní verze zprávy ministerstva vnitra zamíří tímto směrem, ale měla by.
Ty party mají dost společného. V širokých vrstvách vzbuzují nesympatie i odpor. Svým kultem svalů připomínají „Holanďany“, kteří si agresivitu vylili v Praze. Ale na rozdíl od nich si dávají pozor. Je snad trestné, když svalovci ze Slušných lidí slovně hájí Ježíše Krista na obsazeném jevišti? Podává-li na ně Eliška Wagnerová žalobu, riskuje, že se zesměšní. EU klade velký důraz na právní stát. Ale máme-li se opírat o právní stát, nelze nějakou partu stíhat či zakázat jen za to, že má ráda svaly a hájí Ježíše Krista. To bychom se od právního státu posunuli ke státu povyšujícímu sympatie na zákon. Co s tím, aby to nevyznělo defétisticky – jako bezmoc vůči aroganci fyzických i slovních svalovců? Upřímně, to není ani tak téma pro vnitro či justici, ale spíš pro voliče. Zbyněk Petráček