Zemřel Wabi Daněk. Měl život plný náhod
PRAHA Jeho písničky znali i ti, kdo nikdy nebyli na „čundru“. Stanislav Daněk časem v popularitě předčil i kolegu Wabiho Ryvolu, podle kterého měl svou přezdívku, protože kamarádům donekonečna obehrával jeho písničky.
Několik z těch Daňkových později zlidovělo – možná i proto, že romantika v nich zakódovaná nebyla strojená ani předstíraná. Jeho melodie nepřestávají být působivé ani s odstupem. Z textů je zas často patrná životní zkušenost a schopnost neokázalého vyprávění.
V rozhovorech několikrát vzpomínal, jak byla jeho dráha zpěvá- ka poznamenána náhodami. Kdysi díky náhodě nahradil zraněného kolegu v kapele, která se jmenovala Rosa, a právě pro ni napsal svou nejslavnější píseň Rosa na kolejích, prý jako znělku.
Jistě i díky ní v roce 1974 vyhráli cenu na festivalu Porta. A opět došlo ke shodě náhod, kdy spoluhráči odešli na vojnu, ve stejné době semu narodila dcera, chyběly peníze, s hraním proto prakticky přestal.
Jenomže přišla další náhoda – navzdory pauze se pořadatelé Porty 1979 rozhodli Daňka ocenit za „zásluhy o trampskou píseň“. A protože zrovna náhodou neměl žádnou kapelu, musel vystoupit sám – i když to do té doby pro něj bylo nemyslitelné.
Pak šla jeho hvězda prudce vzhůru. Autorskou cenu Porty získal v letech 1981–83 třikrát po sobě, o rok později už byl natolik populární, že mu bylo dovoleno vydat debutové album, pochopitelně pojmenované Rosa na kolejích. Fakticky tak šlo o „best of“předchozí doby. Pomohli mu s ním kolegové z kapely AG Flek či Robert Křesťan a není divu, že se ho prodalo čtvrt milionu kusů.
Neoficiální trampská hymna
Z titulní skladby se stala neoficiální trampská hymna, zpívaná na Portě ve stoje. Teprve tehdy se z něj stal profesionální muzikant – do té doby dělal řidiče sanitky. Jenomže když musel uplácet kolegy, aby za něj brali směny, protože měl i šestnáct koncertů měsíčně, už to prostě nemohl zvládat. Možná i tehdy se poprvé rozjel jeho kladný vztah k alkoholu, který mu v budoucnu nadělal tolik zdravotních problémů.
Po roce 1989 se z něj nestala ani masová hvězda, ale ani nezapadl, protože by se jako někteří kolegové neuměl vyrovnat s novou realitou. Vysvětlení lze asi hledat v jeho slavných písničkách Nevadí či Outsider Waltz, hymnách všech skeptiků. Nikdy zkrátka ne- podlehl negativním dopadům slávy, vždy zůstával nohama na zemi; s až nezvyklou pokorou, nadhledem a skromností přijímal, co ho potkávalo. O svém zpěvu i hraní na kytaru se často vyjadřoval až s despektem. Ale když mu o generaci mladší muzikanti před pěti lety navrhli projekt Ďáblovo stádo, vracející se k trampským kořenům, s chutí souhlasil.
Když ve čtvrtek 16. listopadu dorazila smutná zpráva o prohraném boji s nemocemi, okamžitě se mi v hlavě začala honit píseň, co se shodou náhod jmenuje Píseň, co mě učil listopad. Škoda že se pak neukázalo, že ta zpráva nebyla pravdivá.