Není Řepka jako Řepka
Vím dobře z reakcí posluchačů na mých poslechových pořadech. Fajn muziky doma i venku vzniká pořád tolik, že má člověk nekonečnou honičku, aby vybral, naposlouchal a vstřebal, co ho baví, a pak to předal dál. Do minulého týdne jsem ke své škodě vůbec netušil o existenci umanutého záhadného muže, který si říká Ben Tais Amundssen, jenž se rozhodl dávat sám ceny Tais Awards alternativním a neznámým muzikantům. V klubu Jazz Dock se odehrál ve středu už desátý ročník a všechny trofeje se v různých kategoriích ocitly ve správných rukou. Potvrdilo se, že Jarda Svoboda, známý z Trabandu, loni natočil skvělé sólové album Solo s jedním z nejnádhernějších milostných vyznání, za které by se ani Jaroslav Seifert nestyděl, myslím Svatební píseň. Ko-
Pondělí Neff nečně jsme se osobně seznámili a já ho mohl potěšit, že hrávám na diskotékách jeho Něco hezkého z prvního CD Františka Segrada s úpěnlivou prosbou v refrénu „Prezident si chystá projev, ale známe ho! Neřekl bych, že nám poví něco hezkého. Netoužím od něho slyšet nic nového, třeskutě chytrého… Jen něco hezkého…“Přičemž je dosti pikantní, že text napsal Michal Horáček.
Naprostým zjevením inspirativního večera se pro mne stal čtyřiatřicetiletý Jan Řepka (s bývalým sparťanským fotbalovým zlotvorem, doufám, nemá nic společného!), který byl dekorován za album Rozjímání o sendviči, na kterém přeložil a strohým stylem hraje šestatřicet songů zde zcela neznámého švýcarského písničkáře Maniho Mattera, který zahynul v roce 1972 cestou na koncert ve
Úterý Putna
Středa Baldýnský věku šestatřiceti let a pěl v bernském dialektu… Jede v lapidární linii Vladimira Vysockého, Bulata Okudžavy, George Brassense, potažmo Jiřího Dědečka, má občas lehce cynické a poťouchlé šansony, z nichž mě hodně baví třeba Zápalka, kdy mu zapálená cigareta upadne na tepich, zakrátko vzplane celé město, všechny kontinenty, ale nakonec všechno dobře dopadne. Fakt, talent roku!
A pokud jde o písničkáře. Za nevalného zájmu médií se v neděli v Divadle na Vinohradech otevřel další ročník projektu proti totalitě Mene Tekel předáním cen Rytíř české kultury, Dáma české kultury aMecenáš české kultury. Úcta patří pochopitelně všem, ať jde o Pavla Tigrida, Karla Pecku, bratry Čapky, Edu Vokurku, Otmara Olivu, Viléma a Karolu Hejlovy, Růženu Vackovou, Dagmar Šim-
Čtvrtek Rejžek kovou, Marii Svatošovou, Leoše Válku, ale mě nejvíc potěšilo, že se nezapomnělo na evangelického duchovního Sváťu Karáska, autora skvělých duchovních i světských songů. Laureát se na jevišti dojemně pochválil a ironicky zopakoval, co o něm víme odjakživa. Ano, pan Svatopluk Karásek je konečně uznán za rytíře bez bázně a hany! Notně jsme to posléze s jeho přáteli oslavili a ovšem jsme mu zanotovali nadčasovou hymnu Say No to the Devil, Say No, protože ďáblovi je nutno říkat rázné ne! Jen se rozhlédněte, jak pořád vystrkuje drzé rohy. JAN REJŽEK
Pátek Šustrová Sobota Hanák